Ilja Hurník dostal do vínku nadání hned pro několik uměleckých činností. Patří mezi ně nejen kompozice, hra na klavír či pedagogika, ale i popularizace hudby. Skvělý rétor Hurník také neméně zdatně vládne perem. V neposlední řadě je pak tento rodák ze Slezska činorodou noblesní osobností se šarmem, vtipem a myšlenkovým bohatstvím. Hurník, jehož tvorba získala řadu ocenění v tuzemsku i v zahraničí, slaví devadesátiny.
Je autorem rozsáhlého operního, symfonického, komorního i vokálního díla. Příznačné jsou pro něj prvky slezské lidové hudebnosti, v jeho skladbách je pointa i humor. Vrcholem Hurníkovy kompoziční tvorby jsou opery na vlastní libreto (Dáma a lupiči, Mudrci a bloudi nebo Oldřich a Boženka), Symfonie in C, oratorium Noé a kantáty Ezop a Maryka. Skládal také balet (Ondráš), významná je i jeho tvorba pro děti (například píseň Zasadím jablůňku).
Důležité místo zaujímá hlavně opera Dáma a lupiči, která není až tak klasickou operou, jak si mnozí žánr představují. Jedná se spíše o chytrou a vybroušenou černou humoresku, inspirovanou starým anglickým filmem Williama Rose Pět lupičů a stará dáma. Světová premiéra Hurníkova díla se konala v roce 1966 v Plzni, posléze operu uvedla i další divadla (Národní divadlo v roce 1992). Dáma a lupiči se inscenovala také v německém Kielu a Halberstadtu.
Od hudby k povídkám
Jako sólový pianista Hurník vynikl v interpretaci skladeb Clauda Debussyho a Leoše Janáčka, jemuž se věnoval i teoreticky. Koncertoval i společně se svou manželkou Janou v klavírním duu. S již zesnulým známým skladatelem (a svým švagrem) Petrem Ebenem vytvořil Hurník českou verzi Orffovy školy, která se stala vzorem obdobných adaptací v dalších zemích. Je rovněž autorem oblíbeného gramofonového cyklu Umění poslouchat hudbu.
„Když mi hudba jaksi nejde, vezmu pero a píši povídky. Když mě už žádná nenapadne, vracím se k hudbě," říká Hurník o své lásce k literatuře. Kouzlo jeho povídek (Trubači z Jericha, Kapitolské husy nebo Cesta s motýlkem) tkví v umění suchého humoru, ironii a krásné češtině. Hurník je také autorem barevných Notýsků, svižných a vtipných textů, kterých vydal již sedm. Své vzpomínky pak zachytil v knihách Dětství ve Slezsku a Závěrečná zpráva.
Hurník se narodil 25. listopadu 1922 ve slezské Porubě, nyní části Ostravy. Již v roce 1933, tedy v jedenácti letech, mu vyšly první klavírní skladby – a hrají se dodnes. V roce 1938 musela rodina prchnout před sudetským záborem do Prahy. Zde se Hurník stal žákem skladatele Vítězslava Nováka, klavíristy Viléma Kurze a později na AMU i jeho dcery Ilony Štěpánové-Kurzové. Byl sólistou Janáčkovy filharmonie v Ostravě (1958 až 1978) a profesorem skladby.
Muzikantská rodina
V jeho stopách se posléze vydal i syn Lukáš (45), rovněž skladatel a hudební publicista. Je autorem symfonie Globus pro bicí nástroje a symfonický orchestr či muzikálové opery The Angels. Lukáš připravoval pořady pro Českou televizi, je spoluautorem učebnic hudební výchovy, vede sbor Gaudium Pragense a řídí stanici Český rozhlas 3 – Vltava. Hurníkovými synovci jsou Marek, David a Kryštof Ebenové, známí z hudební skupiny Bratří Ebenů.
Ilja Hurník má na svém kontě řadu ocenění. Mimo jiné jej v roce 2007 prezident Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy. O tři roky později získal Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby, letos pak Zlatou cenu Ochranného svazu autorského za přínos české hudbě. Hurníkovo jméno nesou školy v Praze a Opavě.
