Existuje výraz toxické přátelství. Je to divné slovní spojení, protože v souvislosti se slovem přátelství by měly být používané jen výrazy navozující kladné emoce. Přátelství je přece skvělá věc. Je, pokud jde o skutečné přátelství, ve kterém se lidé podporují, svěřují se navzájem a pokud si říkají něco negativního, tak s citem a výhradně s dobrým úmyslem. Existuje však mnoho podob přátelství a mezi nimi je i takové, které se projevuje tím, že člověk odchází ze schůzky s takovým kamarádem či kamarádkou unavený, mrzutý, se špatnou náladou.
„Neustále vyžadují pozornost a péči, hodně mluví o sobě, vaše případné problémy bagatelizují, případně vás kritizují, s tím, že to s vámi myslí takzvaně dobře,“ uvádí Anna Smith, autorka několika knih o vztazích. Podle ní jsou toto nejjednodušší charakteristiky, jak poznat kamaráda či kamarádku, který nám spíše škodí než pomáhá.
Uvádí i další příklady, jak se takový kamarád – vysavač energie pozná.
Moc se s ním nedá plánovat. Zpravidla říká, že se ozve, když bude mít čas. Když se pak ozve a čas nemáme my, je mrzutý, rozhodně to nepochopí, ba se ještě dočkáme výčitek.
Často mluví o tom, že svět je špatný, že lidé jsou zlí, dokáže vyvolat smutnou, depresivní atmosféru.
Neumí udržet tajemství. Když se takovému člověku s něčím svěříme, je to, jako bychom toto sdělení rovnou umístili na sociální sítě a rozšířili mezi všechny známé. Někdy i mezi neznámé.
Tady je zkušenost čtyřiašedesátileté Ivy. Dlouho se starala o nemocného manžela, poté ovdověla. Asi dva roky poté se náhodou při setkání s kamarádkami dozvěděla, že o ní sousedka z vedlejší chaty říká, že často pořádá mejdany. „Kamarádka se mě zeptala, zda znám dotyčnou paní, že se s ní náhodně seznámila přes nějaké kolegy. Já řekla, že ano, že má chatu kousek ode mě. Kamarádka řekla, že právě řeči o chataření je přivedly na to, že mě obě znají. Načež prý mě ta sousedka začala pomlouvat, že prý si vodím na chatu mužské. Já byla jako opařená. Normálně se spolu bavíme, občas jedna k druhé zajdeme na kafe, já ji beru jako kamarádku a ona mě takhle pomlouvá. Vím o co šlo, jednou se u mě zastavili dva kamarádi, jsou turisté, dohodli jsme se, že u mě přespí. Ano, poseděli jsme dlouho přes půlnoci u grilu, zazpívali jsme si, byl to fajn večer. Sousedka to zřejmě pozorovala a byla v šoku, že tam mám dva chlapy. Ale je pravda, že ráda pomlouvá i jiné lidi. Uvědomila jsem si, že už dříve mě posezení s ní emočně vyčerpávalo, že byla taková negativní. No, už k ní rozhodně na kafe nechodím, kontakty jsem omezila na slušné sousedské minimum,“ vypráví.
Podobné zkušenosti má hodně lidí, zejména žen. Následující věty sice nebudou genderově vyvážené, ale je fakt, že mezi ženami je mnoho takových, které dovedou z běžného kamarádství udělat kamarádství toxické.
„Muži to zpravidla mají tak, že si buďto rozumí nebo ne, ale mezi ženami jsou různé varianty kamarádství a některé vlastně kamarádstvím vůbec nelze nazvat,“ uvedla Ann Smith.
Velmi častou podobu toxického přátelství popisuje psycholožka Lucie Mucalová, která říká: „Když s toxickým přítelem mluvíte o nějakém problému, nepomáhá vám hledat řešení. Časté je, že vás lituje, a to stále dokola, čímž vás vlastně v krizi udržuje. Toxické přátelství vás svazuje, někdy vyvolává pocit neschopnosti, viny. Naopak zdravé přátelství člověku dává svobodu, nový pohled na případný problém.“
Je to tak a zná to každý, kdo má nějaké kamarády. Z některých setkání odcházíme s dobrou náladou, s elánem, s chutí pustit se do něčeho nového a těšíme se, až se zase uvidíme.
Z jiných setkání odcházíme s pocitem: „Uf, tak už je to za mnou.“ Přesto se ale loučíme se slovy „Tak ahoj, zavoláme si a uvidíme se, těším se.“
A díky tomu toxičtí přátelé mohou být toxičtí i dál a nezřídka někoho provázejí celým životem.
