Tak nevím, jestli je to tím horkem nebo ještě napůl spím, slyším, jak ráno Vanda volá, že prý si uděláme Vánoce, že má chuť na vanilkové rohlíčky. Myslela jsem, že rohlíčky jen vytáhne z mražáku od loňských Vánoc. Nevytáhla, opravdu pekla.
O Vánocích se dávají dárky a já tady v noci maluju kamínky, tak jsem hned mohla obdarovávat.
A protože k Vánocům patří úklid, Vanda hýčká apartmány a provádí poslední drobné úpravy před příjezdem nových ohlášených hostů. Jdu tajně, jako špión, zkontrolovat, jak jsou pokoje připravené.
Všude otevřeno, nikoho nevidím
V prvním apartmánu nikdo.
V druhém apartmanu nikdo, všude už je pěkně uklizeno a připraveno.
No, musím říci, že všechny pokojíčky jsou tip-ťop. Končím se špionáží a hupky dupky nazpět...já nic, já muzikant.
A jedeme k moři, dnes jsem naproti velkému molu s jachtami. Každá loď má své pojmenování. Převažují ženská jména. Lucia, Maria, Lada, Lena, Silvia, Adele, Angelika...
Sleduji pohyb v kotvišti jachet.
Na molu pobíhá s mobilem človíček v bílém tričku, nazvala jsem si ho námolník, který řídí, kde má která jachta zaparkovat.
Manipulace s takovým lodním obrem asi nebude jednoduchá, jachta se otáčí, couvá.
Všichni na palubě mají svůj úkol. Kormidelník manévruje.
Jeden chytá lano na pravé straně, druhý na levé straně, třetí pobíhá s nafouknutými válečky, které mají zabránit odření lodi o druhou loď.
Miluji práci! Dovedu se na ni dlouhé hodiny dívat!
