Sotva den vstal, hned v šeru zas mizí,
kraj poutníku známý je náhle tak cizí.
S větvičkou chvojí domů si nese
to podivné ticho, co nasbíral v lese.
A když první hvězdičky mrazivý svit
v hlubinách zimního nebe se ztrácí,
to pohanské tvé duši vysílá slib,
že slunce a život se zase k nám vrací.
 
		 
                         
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								