Móda období do 40. let 19. století vyžadovala vějíře s listem materiálově sladěným s oděvem. Do této doby spadají také počátky vzniku prvních pařížských módních domů. Prodejem těchto módních doplňků se zabývalo i několik firem v Rakousku-Uhersku, dodávajících nejluxusnější vějíře do celého světa.
Období od poloviny 19. století je spojováno s technickými vynálezy, které napomáhaly zmechanizovat dříve náročné ruční zpracování. Vynález řezacího a skládacího stroje v roce 1850 umožnil používat dosud obtížně zpracovatelnou papírovou lepenku. Bohatě zlacené papírové listy s tlačeným plastickým dekorem pokrývaly aplikace s litografickými medailonky. Tyto vějíře se staly od poloviny 19. století nejvyhledávanějšími. Zvýšit prodej měla i atraktivnost a tvarová nevšednost pouzder nebo skládacích mechanismů. Zájem budil tzv. slunečníkový vějíř, umožňující přetočit list nad hlavu majitelky, a plnit tak i funkci slunečníku. Pro poslední čtvrtinu 19. století jsou charakteristické doznívající snahy o výrobu netradičních konstrukčních typů vějířů. Vznikají například pouzdra ve tvaru doutníku nebo pera, vějíře ukrývají i vycházkové hole. Vějíř se stává luxusním módním doplňkem ještě po celé období secese. Návrhy na vějířové listy vytvořili např. Edgar Degas, Camile Pissaro nebo Paul Gauguin. Zájem o vějíře postupně uhasíná s koncem 19. století.
Do českého prostředí byly dováženy od poloviny 19. století luxusní vějíře společně s poslední oděvní módou především z Francie. V Praze, jako hlavním centru společenské kultury, se konalo mnoho reprezentačních plesů a dbalo se na dodržování zahraničních trendů také v tanci. Plesy patřily k významným společenským událostem. Informovaly o nich časopisy a dobový tisk, jako např. Kwěty nebo Česká wčela.
Českou specialitou byly tzv. šibřinky. Toto staročeské slovo znamenající žerty nebo taškařice použil poprvé zakladatel Sokola Jindřich Fügner na radu svého přítele Miroslava Tyrše při pořádání Prvního sokolského maškarního plesu 25. února roku 1865. Nejčastější uplatnění zde měly brisé vějíře s dřevěnými žebry a připojenou malou tužkou. Většinou sloužily jako taneční pořádky a památníčky.
Během 19. století se v souvislosti s průmyslovým vývojem a společenskými změnami výrazně proměnila především podoba skládacího vějíře. Na počátku století se výrobci i prodejci potýkali s nestabilní hospodářskou situací v důsledku válek. Nedostupnost vzácného materiálu dováženého z ciziny nutil výrobce hledat dostupnější, často méně luxusní materiály, většinou místního původu. Například slonovinová žebra nahradila žebra z kostic nebo rohoviny. Nádhera a okázalost výroby 18. století ustoupila jednoduchému a střízlivému ornamentu pod vlivem módního starořímského vzoru a velkou oblibu si získaly především malé brisé vějíře.
Od poloviny 19. století, a především na počátku 20. století, sloužily vějíře také k propagaci různých společenských událostí, např. světových výstav nebo regionálních výstav zaměřených tematicky na podporu výrobců vějířů. V Čechách se dochovalo nejvíce vějířů vydaných u příležitosti Národopisné výstavy českoslovanské v Praze roku 1895. Hojně využívali reklamní vějíře hoteliéři, prodejci parfémů či šperků a drobní obchodníci. Papírové listy často pokrývaly návrhy od renomovaných umělců, kteří vytvářeli umělecké plakáty pro různé produkty, jako byly parfémy a toaletní potřeby, různé druhy alkoholu, čokoláda, bonbony, cigarety aj.
Řemeslné provedení a kvalita vějířů ovšem rychle klesá. Problémem pro evropské výrobce se stávají importované levné japonské a čínské vějíře. Tradiční výroba vějířů po celé Evropě začíná stagnovat a ve většině evropských zemí mizí do poloviny 20. století zcela.
Ve 21. století zůstávají vějíři a jeho pravé funkci (ochlazování) věrné většinou země v teplém podnebním pásmu nebo ty, kde je vějíř součástí kulturních tradic. Například Itálie, Španělsko, Francie, Čína nebo Japonsko stále vyrábějí vějíře se stovkami designů ve značném množství a různé kvality. Vějíř se však těší velkému sběratelskému zájmu; jejich milovníci se sdružují do asociací s mezinárodní členskou základnou. Designové vějíře jsou vidět na módních přehlídkách.
Děkujeme všem, kteří s námi výstavu navštívili.
Zdroj: informační panely
Autorky: Věra Ježková (text) a Martina Růžičková (foto)
Přečtěte si také: Čarovný svět vějířů I
