Dnes jsem navštívila několik obchodů a nestačila jsem se divit. Kam staří lidé tak spěchají? Tlačí na vás vozík, dokonce se snaží vecpat před vás, pomlouvají pokladní, že jí to jde pomalu.
Když jsem do jednoho pána strčila a ihned se omluvila, ječel na mne "kam čumíš, jsi slepá?" Další korpulentní dáma napadla mladou maminku, proč utrácí tolik peněz, kdo má čekat, až pokladníí namarkuje tolik zboží. Už jsem se neudržela a zvolala nahlas "Proč je vás tolik nepříjemných a zamračených? I když je pošmourno, usmívejte se na okolí, nespěchejte, nic vám neuteče, jen život, který si kazíte kvůli špatné náladě."
Radujme se, že tu ještě můžeme být.
