Za jarní výhrou do předvánoční Třeboně

Když jsem se stala výherkyní hlavní ceny v jarní čtenářské soutěži i60, poukazu na pobyt ve Vile Jasmíně v Třeboni, měla jsem sice radost, na druhou stranu však žádnou valnou představu, kdy a zda vůbec tuto cenu nějak použiji. A tak jsem rozhodnutí odkládala a odkládala, pak zase bylo ve vile obsazeno, poté jsem měla sama nějaké akce, až byl prosinec a já pojala podezření, že cena propadla. Kupodivu ne, a tak se z toho nakonec vyklubal doslova předvánoční víkendový pobyt pro dva.

V Třeboni jsem byla jednou v životě, a to asi před 35 lety. V paměti mi zůstalo jen to, že tehdejší přítel mé sestry zaplatil pokutu za překročení rychlosti ve městě a že jsme byli u Schwarzenberské hrobky, o níž se tehdy říkalo, že si tam Státní bezpečnost natáčí návštěvníky.

Když mi teď "Šaman a literární kritik", tedy Jiří, překvapivě řekl, že by jel, už nebylo co řešit. Rozhodnuto, jedeme vlakem, směr České Budějovice, až do Veselí nad Lužnicí a odtud motorákem, jedoucím na hranice do Českých Velenic, do Třeboně. Rozhodnutí jet vlakem se později ukázalo jako dobré i jako nejisté zároveň. Jenže já jezdím vlakem ráda.

Čtvrtek 13. 12. byl nádherný zimní den, slunce a sníh, cesta příjemná. Protože jsme se měli ubytovat až po obědě, bylo času dost. Vila Jasmína je funkcionalistická rodinná vila z 30. let, z níž majitelé nedávno vytvořili penzion se 6 apartmány. Návštěvníkům, včetně rodin s dětmi, je s nesmírným vkusem nabídnuto vše, opravdu něco jako přechodný domov. To platí nejen o obývacím pokoji, ale i o koupelně a kuchyni. Řekla bych, že zde zapracoval vkus a zkušenosti esteticky i prakticky cítící ženy. Paní majitelka je mimochodem velice příjemná. Prostě si tu dočasně na základě důvěry žijete podle svého. Dům je navíc situován doslova jen několik minut od historického centra a zároveň jen pár kroků přes ulici od autobusového nádraží. Tak tahle výhra se i60 opravdu povedla! 

Starobylá jihočeská Třeboň nás okouzlila svou předvánoční atmosférou. Náměstí s vánočním stromem, zámek se zahradou, klášter, radniční věž, městské brány, kostely. A což teprve večerní osvětlení. Neměli jsme čas na prohlídky pamětihodností, záhy se smrákalo a otvírací doba je v zimě krátká. Zato jsme si dostatečně užili lázní Aurora, konkrétně bazénu pro veřejnost, protože kúry jsou pouze pro lázeňské hosty a musí se na ně čekat. Plavecký areál má bazény s lehce slanou, nedráždivou vodou, teplou 30 stupňů. Jsou zde různé vodní atrakce včetně perličkových masážních lavic, divoké řeky, podvodních masážních trysek nebo tobogánu. Líbilo se nám tam natolik, že jsme si návštěvu druhý den klidně zopakovali. Překvapením bylo, že třeboňská lokální doprava je zdarma. Město je totiž poměrně rozlehlé a většinu odpoledních pasažérů tvořily děti. 

Pátek jsme kromě opětovné návštěvy bazénu věnovali i vycházce k již zmíněné Schwarzenberské hrobce. Byl nádherný zimní den, putovali jsme kolem pivovaru Regent, sádek, vypuštěného rybníka Svět. Najednou jsme byli na jihočeském venkově.  A zpátky do Třeboně jsme se svezli linkou z Budějovic. 

Myslím, že můžu pochválit i místní pohostinství. Na večeři jsme šli dvakrát do soukromého penzionu U Míšků, parádně zařízeného rodinného podniku v chalupě ve stylu  jihočeského selského baroka. I zde už všechno připomínalo blížící se svátky. A personál se snažil v duchu pracovitosti Tomáše Bati, jehož portrét visí hned u vchodu.

V noci na sobotu, kdy jsme měli odjet, začalo pršet a celá Třeboň se proměnila v klouzačku. Pokazil se i dlouho připravovaný vánoční trh na náměstí. Po odhlášení z vily jsme se navíc museli pohybovat s taškami. Zpáteční cesta byla poněkud napínavá. Napřed ke mně došla informace, že byl zastaven provoz na trati Praha-České Budějovice vůbec. Už jsme vymýšleli různé náhradní varianty, ztížené tím, že sobotní možnosti byly hodně malé. Pak jsme se na nádraží, které je od centra slušně daleko, dověděli, že provoz už funguje. Ale rozbila se lokomotiva od Českých Velenic, takže jsme uvízli už v Třeboni. Když jsme s hodinovým zpožděním dojeli do Veselí, byl zase zpožděný vlak z Budějovic. Ve Veselí se alespoň už dalo zajít si do nádražní restaurace na pivo. Vlak přece jen přijel a tím veškeré negativní stránky našeho víkendu skončily.

Kdyby to šlo, rozhodně bych si Třeboň a okolí ráda zopakovala, i když si přece jen myslím, že lepší je léto. Škoda, že už nevyhraju. Ale každému, kdo by podobnou cenu získal nebo jel i "za své", to vřele doporučuji. Včetně pobytu ve Vile Jasmíně. Třeboň si mě získala.