První zajímavou vlaštovkou v této oblasti je sbírka krátkých, hravých, veselých a obrazných veršů spisovatele Jana Zbořila pod názvem Šustí pytlíky bonbónů inspirovaná japonskými verši haiku.
Ale, proč se mají senioři zabývat poezií pro děti? Možná proto, že tato kniha je psaná tak, aby oslovila čtenáře všech věkových kategoríí? Proto, že mají vnoučata, s nimž tráví čas také u knih? Nebo proto, že sami občas napíší básničku? Tak proč to nezkusit?!
Nejdříve je nutné připomenout, nebo přiblížit, co to vlastně HAIKU je: Je to forma poezie z Japonska se sedmnácti celkovými slabikami a třemi řádky. První řádek má pět slabik, druhý řádek má sedm slabik a třetí řádek má pět slabik. Od Jana Zbořila zní například:
Auto
Tátovo nové auto
sveze strašnou spoustu
drobků ze sušenek.
Na první pohled se bude zdát, že došlo k chybě, protože se verše nerýmují. Kdekdo bude hledat zvukomalbu, například – „A na topole podle skal zelený mužík zatleskal.“ Nebo romantickou myšlenku, třeba – „Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes.“
Abychom netápali a nerozvíjeli nepodložené teorie, oslovila jsem Jana Zbořila a požádala o krátký rozhovor.
Pane Zbořile, začít psát verše v neobvyklém formátu, myslím pro Čechy, je dost odvážné. Můžete vysvětlit, jak této poezii porozumět?
Haiku seznamuje čtenáře s poetikou uskutečňovanou přes obraz, ve kterém je otisknut okamžik. Tím je v našem prostoru nová. Ale čtenáři nemusí mít strach z něčeho příliš exotického nebo nesrozumitelného. Naopak. Jsou to jednoduché verše, založené hlavně na náladě, zvuku, krátkém popisu. Forma je velmi krátká, hravá a jednoduchá, a pro současného čtenáře tím pádem, myslím, ideální.
Definice, dá-li se to tak nazvat, hovoří o počtu slabik v řádcích. Ve vašich verších tomu tak není. Není to chyba tisku?
Kdepak, já jsem se jen inspiroval, nechtěl jsem napsat verše přesně podle struktury haiku. Proto onen nesoulad s počtem slabik. Každý, nejen dítě, ale i dospělý, může začít psát. Stačí, prosím toto slovo berte s rezervou, vybavit si jeden okamžik a vyjádřit jej vhodnými slovy. Při prohlídce tohoto portálu jsem zjistil, že i senioři píší poezii. Třeba právě tato forma někoho zaujme.
Piškvorky
Bílá pláň
plná černých teček -
hrajete piškvorky, havrani?
Měl jste japonského konzultanta?
Neměl. Haiku využívám jako inspiraci – po svém. Snažím se sice držet nějakých obecnějších zásad, ale podstatný je pro mě prožitek, příběh, pocit, který se snažím zprostředkovat českému čtenáři srozumitelným způsobem. Striktní dodržení formy v našich podmínkách nepovažuji za úplně důležité. Každopádně na textech se mnou spolupracovala jedna významná česká znalkyně a zavedená autorka haiku, takže by snad neměly být tak úplně mimo charakter japonské poezie.
Čím tato poezie může zaujmout?
Jednoznačně jednoduchostí. V dnešním složitém a uspěchaném světě působí haiku a miniatury jemu podobné jako okno do jiného, klidného a mírného světa. Sbírka začíná jednoduššími texty spíše západního stylu, často rýmovanými, které jsou pro čtenáře už něčím známým, a postupně se mírně přiklání k formě haiku a ke složitějším, dospělejším textům, které by měly nejen děti přirozeně vést k potřebě hlubšího zkoumání obsahu.
Chápu to tak, že potencionální básník má volnou cestu k tvůrčí práci?
To záleží přeci hlavně na něm. V mých básních je vždy ponechán prostor pro vlastní interpretaci a představivost. Proto může dobře sloužit i staršímu čtenáři. Básně obsažené ve sbírce uchovávají k zapamatování a připomenutí drobný dětský svět, plný pozornosti k detailům, setrvávání v přítomnosti, bezčasí a radosti ze života, která se v dospělosti tak často vytrácí. Nabízí se cíl interakce mezi dospělým a dítětem. Sbírka by neměla sloužit pouze k mechanickému čtení dítěti, ale probouzet v dětech a dospělých otázky, na které lze nacházet společně odpovědi, podněcovat dětskou zvídavost a fantazii a rozvíjet cit dětí, studentů a dospělých pro schopnost chápat text, který je založený na minimalismu, a vytvářet si vlastní interpretaci příběhu a jeho pokračování. Rodičům i prarodičům může napomáhat v pochopení dětského vnímání světa.
Dnes se hodně hovoří o tom, že děti málo čtou, neumějí se vyjadřovat, nedovedou pojmenovat jednoduché situace, rodiče s nimi kvůli nedostatku času příliš nemluví. Může haiku pomoci nejen jim, ale i dospělým?
Určitě. Poezie haiku podporuje fantazii, pomáhá rozšiřovat slovní zásobu, hledat nová slovní spojení, do veršů promítat dosavadní životní zážitky, prožitky, zkušenosti. A to nejen u dětí, ale i u dospělých.
Umíte japonsky? Může neznalost tohoto jazyka mnohé dospělé, kteří by chtěli zkusit napsat verše ve stylu haiku, odradit?
Japonsky neumím a zalost tohoto jazyka není nutná. Formát haiku je už po několik desetiletí naprosto běžně používanou poetikou napříč různými zeměmi. V anglosaských zemích je haiku pro děti poměrně běžná forma poetiky. V Česku ani na Slovensku kniha haiku pro děti ale doposud nevyšla. To mi přišlo tak trochu škoda. Začal jsem tedy pracovat na sbírce. Do té doby jsem haiku nepsal, takže to pro mě byla nová zkušenost. Jsem zavedeným autorem moderní lyriky pro dospělé.
Bude něco do japonštiny přeloženo?
To by byl výborný fór! Jenom už nyní lituju překladatele. V Japonsku není přístup k jejich tradiční formě poezie zdaleka tak uvolněný jako v jiných částech světa.
Dík
Poděkování
za seznámení s Vámi,
pane básníku.
Jan Zbořil se narodil 16. 4. 1979. Vydal básnické sbírky Skříň (2010), Pohovka Sigmunda Freuda (2019) a Šustí pytlíky bonbónů (2025). Jeho texty byly přeloženy do polštiny, francouzštiny a angličtiny a jsou zastoupeny v několika desítkách antologií. V minulosti vedl redakce na vícero literárních portálech.
O poezii haiku zde psal náš kolega Jan Zelenka: https://www.i60.cz/clanek/detail/24458/haiku-a-tanka
