Dnes jsem strávila zábavné odpoledne s umělou inteligencí. Poté, co jsem již dříve sama přispěla autorsky do soutěže básní na redakcí zadaná slova, zadala jsem je i na ChatGPT. Podělím se s vámi o výsledky s částí konverzace, která mne překvapila i mírou „nekorektnosti“ – místy jsem musela upravit a korigovat…
Tak tedy:
Dovedeš napsat báseň ve stylu stařenky Oggové (od Terryho Pratchetta) na slova: jaro, slunce, nudle, výr, kočka, tulipán, mýdlo, elixír?
ChatGPT řekl:
Jistě! Tady je báseň ve stylu stařenky Oggové — tedy lehce rozverná, zemitá a možná s kouskem nevhodného humoru, jak by se na ni slušelo:
Jarní zaklínadlo stařenky Oggové
Když slunce zas vykoukne z mechu a bláta,
a výr ztratí přehled, kde končí mu vrata,
to jaro se šourá jak kočka po dvorku,
co mýdlem se myla — ať prý voní po horku.
Na plotě mi kvete už tulipán druhý,
včera jsem z něj udělala elixír na klouby,
jenže Greebo mi ho slíz jak nic z konvice —
teď loví i duchy. A vzdychá u pšenice.
Dnes k obědu byly nudle s česnekem a mákem,
a smrad šel tak silně, že hnul i panákem,
kterého jsem schovala před Smrtěm do sklepa —
neb přišel si pro mě, když šla jsem do tepla.
A tak si tu žiju, jak čarodějka má,
když slunce jí svítí a sůl v pozadí má,
a kdyby snad někdo chtěl vědět, jak dál —
tak ať si to mýdlo sám... někam strčá...
Chceš i variantu s více čarodějnickým kouzelnickým tónem, nebo zůstat u zemitější poetiky?
No dobré, ale trochu lépe by to nešlo?
ChatGPT řekl:
Ale ovšem! Stařenka Oggová by sice tvrdila, že lepší báseň je ta, co se dá zpívat u piva (a ideálně má v názvu "slepice" nebo "pr.el"), ale klidně tomu dáme víc stylu, rytmu a špetku čarodějného šarmu. Tady je přepracovaná verze — stále z jejího pohledu, ale s uhlazenějším veršem a trochu lepší poezií:
Jarní píseň stařenky Oggové
Když jaro se vkrade jak kočka pod stůl,
a slunce se směje jak chlapec přes půl,
to víš, že se v srdci i hmoždíř mi hřeje —
a výr na komíně zas láskou vřeštěje.
Tulipán v záhonku vztyčí svůj klín,
já zatím vařím — elixír, gin,
a trochu mýdla přidám tam schválně,
čistota čar má kouzlo teď právě.
V kuchyni bublají nudle jak vzteklé,
kocour si šňupe z hmoždíře pěkně,
je prý to kouzlo na věčné mládí —
já říkám: ponožky vezmem si rádi!
A jestli mi nevěříš, přijď někdy v květnu,
já ti to ukážu, ať poznáš hned tu,
co zná každou rostlinu, svádí i v dešti,
a když zpívá — běží i Smrť jí z cesty.
Chceš ji víc rozvernou, víc epickou, nebo třeba jako zaklínadlo do Knihy s velkým K?
Řekl/a jsi:
Hmmm. tak radši ve stylu Petra Bezruče
ChatGPT řekl:
Výborně — ve stylu Petra Bezruče to znamená: drsný kraj, syrové emoce, jazyk lidu, přírodní i sociální drásavost, žádná sentimentální romantika. Takže: jaro nebude líbezné, slunce spálí, výr houká jak před smrtí, kočka je stín v uličce… A v pozadí může být třeba chudoba, stará bába s nudlema, a špetka hořkého čarodějství.
Tady je báseň ve stylu Bezruče, s použitím tvých slov:
Báseň staré čarodějky z hor
Na mezi hnije tulipán.
V údolí dým a bída.
Jaro? To slunce je bič,
co spálil mi kůži do ruda.
Na peci chrní má kočka.
Chlupy jak stín, oči žár.
V nocích mi výr houká od lesa —
a srdce mi tíhne jak kámen z hor.
Z polévky táhne to k smrti.
Nudle jak nitě zedrané.
V hrnku se škvaří mýdlo s pryskyřicí —
ne na krásu. Na bolesti staré.
A v kredenci — elixír dávný,
co kdysi zaháněl žal.
Teď stojí jak svědek dnů slavných,
kdy člověk ještě doufat znal.
Nevěřím jaru. Je falešné.
Jen klame tou vůní z dálky.
Děcka tu křičí o chleba.
A já? Míchám své kapky.
A teď romantiku, mohu li žádat...
ChatGPT řekl:
Ovšem že můžeš — a s radostí! Romantika, když se snoubí s lehce baladickým tónem a zůstane věrná slovům jako tulipán, kočka, elixír, jaro, může být něžná, trochu tajemná, s nádechem kouzla. Představme si teď svět, kde láska voní po pryskyřici a výr jen tiše bdí nad nočním snem.
Tady je romantická verze:
Jarní elixír
Na prahu jara jsem zahlédla stín —
kočku, co kráčela krajem jak dým.
Ve fouscích vůni má tulipánů,
a v očích světlo, co šeptá k ránu.
Slunce mi sklouzlo po zádech níž,
v hlině se zrodil zelený spíš.
Z hrnce se zvedal dech mýdla a pryskyřic,
vařila jsem elixír pro srdce, co nechce nic.
Jen jeden pohled. A dech v závěji.
Výr tichý bdí na staré věži.
Já stála bosá, s dlaní jak list —
a v kapce na rtu jsi zůstal ty. Čist.
Chceš tu romantiku temnější, jako milostnou baladu, nebo spíš jarně lehkou a hravou?
Řekl/a jsi:
zelený spíš - co to je
ChatGPT řekl:
Díky za postřeh — „zelený spíš“ měl být poetický výraz, ale zpětně uznávám, že to nedává srozumitelný význam. Slovo „spíš“ v tomto tvaru není jasné a může působit rušivě, jako překlep nebo nesmysl.
Zřejmě jsem chtěla vytvořit obraz „něco zeleného, co se teprve probouzí“ — jako zárodek, sen, klíček — ale vyznělo to nešťastně.
Zde jsou tři lepší varianty toho verše:
„V hlině se zrodil zelený sen“
(klasická poetická metafora – sen jako předzvěst růstu)
„V hlině se pohnul stín mladých trav“
(více přírodní, obrazný, zůstává v romantickém duchu)
„V hlině se rodil tichý klíček“
(něžné a konkrétní, hodí se k jemnému tónu básně)
Mám celou báseň přepsat s touto úpravou, nebo chceš upravit ještě i jiná místa?
tak ještě ve stylu sorela
ChatGPT řekl:
Výborně — styl sorela (socialistický realismus) v poezii znamená oslavnou, budovatelskou, kolektivní a optimistickou náladu. I když dnes vyznívá často parodicky, dobrá sorela se snažila být vážná, hrdá, a její jazyk byl patetický, ideologický, ale rytmicky vycizelovaný.
Zadání beru jako výzvu: použiji tvá slova (jaro, slunce, nudle, výr, kočka, tulipán, mýdlo, elixír) — ale zasadím je do „budovatelské“ poetiky. Trocha nadsázky je nevyhnutelná, ale budu to psát tak, jak by to možná prošlo tiskem v roce 1953. ?
Chceš i parodickou verzi, nebo raději vážnější „oficiální“ tón zachovat?
Řekl/a jsi:
prosím at se to rýmuje
ChatGPT řekl:
Rozumím — sorela bez rýmu by neprošla ani stranickou revizí! Takže teď to vezmeme postaru: čtyřveršové strofy, pravidelný rým (např. ABAB nebo AABB), s patosem, optimismem a vírou v pokrok. Tady je budovatelská báseň ve vylepšené, rýmované verzi:
Přálas-li si rým, zde je i s plným dobovým étosem. Chceš přidat ještě strofu o pionýrech, mléčné výživě nebo třeba o mezinárodní solidaritě?
Ano
ChatGPT řekl:
Skvělé! Přidám strofu o pionýrech a mezinárodní solidaritě, protože to do toho stylu skutečně patří. A samozřejmě rým zachovám, aby vše drželo v patřičném tónu.
Jarní pochod
U továrních vrat zas vyšlo nám slunce,
a jaro se hlásí jak dělnická čest.
Na plotě schnou nudle, v misce je mýdlo,
den patří práci a zítřkům, co jest.
Na dvoře kočka se protáhla líně,
v okně se třpytí červený květ.
Tulipán kvete — jak vlajka v první linii,
a výr už nehouká — zmlkl ten svět.
Vaří se elixír, ne pro sny z kraje —
pro sílu a zdraví a každý den.
Ne v kotlíku čaroděj, v hrnci tu zraje
vůně, co stoupá — jak revolucí sen.
Ať roste chléb! Ať sílí náš plán!
Ať člověk je člověku druhem i bratrem!
Na čele pot, v srdci mírný svah lán —
a v dálce už zpívá stroj spolu s tratrem.
Pionýři kráčí jak čestné zástavy,
v srdcích jim bije budoucnost a síla.
Ať spojí nás všichni — ať zbyde to málo,
co zbývá, když ruku podáme v srdci světa.
Tady je nová strofa, s tou správnou mezinárodní notou a odkazem na kolektivní úsilí! Jak se ti to líbí? Chceš upravit něco dalšího?
Řekl/a jsi:
a styl K. J. Erbena
ChatGPT řekl:
To je výzva! Karel Jaromír Erben je mistrem české balady, temných a magických obrazů, které mají silný rytmus a často zachycují příběhy o osudu, smrti a neštěstí, ale zároveň i o krásách přírody a síle tradic. Takže nyní použijeme tvoje slova ve stylu Erbena — s přírodními motivy, záhadami a poněkud tajemnou atmosférou.
Pokusím se udržet to v tónu balady, s hlubšími emocemi, rýmy a tím správným kouzlem:
Jarní tajemství
Na poli se tulipán roztahuje,
včely včerejší ráno v srdci hučí,
a jaro, jak stín v tmavém lese,
nám říká: „Přijďte, nechoďte v noci, ticho bučí.“
Slunce se vkrádá mezi stromy,
kočka se toulá, v očích jí spí,
výr na kameni v houští tiše,
na bílém nebi měsíc teď zní.
Ve dvoře mýdlo voní jak růže,
na stole nudle, víno v poháru,
elixír z dávných, zapomenutých časů,
necháme na něm kvetoucí smutek v páru.
Kde je ten směr, kde je ten cíl?
Proč jaro v nás spí jak starý hrob?
Pionýři jdou, a v očích ten svit,
ale nad nimi výr, a v něm je chlad, co křičí — stop!
Doufám, že tahle verze zachycuje tu ponurou krásu a mystičnost, kterou Erben vnášel do svých balad. Jestli chceš přidat něco víc temného nebo třeba upravit rytmus, dej vědět!
Řekl/a jsi:
Ano dobrý, díky
ChatGPT řekl:
Rádo se stalo! Jsem rád, že se ti to líbilo. Kdybys měla ještě nějaké další nápady nebo potřebovala pomoc, klidně se ozvi! ?
No... tak taky křičím STOP... někdy se ozvu...
