Na šňůře se třepotají dětské dupačky, batolecí tepláčky s našitou záplatou, následuje sportovní mikina. Batikované tričko nosil v mládí snad každý z nás, ale vojenskou uniformu? A proč je ta paní tak utrápená?
Boční zeď nádraží dopravní společnosti ICOM Jihlava vyzdobil během jednoho víkendu světoznámý streetartový umělec kazašského původu Chemis, občanským jménem Dimitrij Proškin (*1986), vyrůstající od dětství v České republice. Proslul svými muraly aneb velkoplošnými trojrozměrnými barevnými malbami na zdi.
Pravděpodobně všichni známe jeho obrázek malé plačící vyděšené holčičky, schovávající se pod ukrajinskou vlajkou společně se svými hračkami – Krtečkem, Mickey Mousem, včelkou Májou a dalšími, který vytvořil v březnu 2022 jako reakci na ruskou invazi na Ukrajinu na zeď jednoho pražského domu.
Zeď jihlavského autobusového nádraží nebyla vybrána náhodou. Podle umělcova vyjádření pro internetový zpravodajský portál Jihlavská drbna hledal plochu pro svůj námět poměrně dlouho. Ředitelka společnosti ICOM Kateřina Kratochvílová jej však sleduje na sociálních sítích a rozhodla se, že mu zeď nádraží v Jihlavě pro jeho malbu nabídne .
Chemis navíc není krajskému městu neznámý. Od října 2021 zdobí malba dítěte za drátěným plotem, vztahující se k inkluzi na základních školách, boční pilíř vodárny pod Brněnským mostem.
Protože jsou umělcovy nástěnné malby známé svou provokativností se skrytým podtextem, i žena na zdi autobusového nádraží vyvolává bouřlivé reakce. Ať už jde o diskuze zejména na sociálních sítích, ale i mezi lidmi. Někteří cestují pravidelně, takže si na obrázek již zvykli a nevšímají si jej, pro jiné je zajímavou malbou, v dalších vyvolává rozporuplné pocity. Najdou se i tací, kterým se umělecké graffiti líbí. Obraz si chodí prohlédnout i obyvatelé Jihlavy a další, kteří autobusy vůbec nejezdí.
Každý si poselství plošné malby vykládá jinak. Většina v něm vidí zobrazení války na Ukrajině. Další přirozený koloběh života – od dupaček přes sportovní oblečení po vojenskou uniformu dospělého muže. Proč je však žena ve smutku a s bolestí a žalem ve tváři? Každopádně se nenajde nikdo, kdo by neměl na výzdobu boční zdi nádraží žádný názor.
Pro Jihlavskou drbnu autor muralu uvedl, že obraz připomíná všechny rodiče, kteří přišli o své děti v různých válečných konfliktech. Malba podle něj symbolizuje mateřskou lásku, vzpomínky a oběti, jež si války neúprosně vybírají.
„Každý kus oblečení nese příběh - okamžik, který se proměnil v trvalou vzpomínku. Posledním a nejbolestnějším symbolem na šňůře je právě uniforma, připomínající konec jednoho mladého života a hlubokou osobní ztrátu, kterou válka přináší,“ řekl Chemis Jihlavské drbně. Dle jeho vyjádření válka prorůstá do nejintimnějších částí lidského života - domova, rodiny, dětství. Zanechává prázdnotu, kterou nelze nikdy úplně zaplnit.
Podle názoru autora není načasování této malby náhodné, neboť v letošním roce uplynulo 80 let od konce druhé světové války. Obraz zoufalé ženy - matky, má tedy připomenout nejen oběti dosud nejhoršího válečného konfliktu v novodobých dějinách, ale vyvolat zamyšlení nad křehkostí míru a cenou, kterou za něj platíme. Má být výzvou k empatii, pokoře a úctě k těm, jejichž životy byly válkou navždy změněny.
Osobně jsem byla prohlídkou Chemisova díla velice dojata. Nejde jen o umělecké vyjádření, ale skutečně bolestný emocionální prožitek ve tváři ženy, o níž nabýváte pocit, že je skutečná. Snad každému, kdo alespoň chvilku postojí a zamyslí se, je jasné, kdo je agresor a kdo jsou oběti …
V článku byly použity citace autora malby Chemise pro zpravodajský portál Jihlavská drbna.
