Před skoro dvěma lety mně zde vyšla povídka na samá D i proto, že jsem Dušan (viz www.i60.cz/clanek/detail/33057/hratky-s-cestinou-povidka-na-sama-d). Odezvu měla slušnou (dosud přes 15500 přečtení). A jelikož je mé příjmení Brabec, tak jsem se rozhodl doplnit ji povídkou, v níž všechna slova budou začínat na B. A tak posuďte sami (i když v poslední větě jsem využil dvě anglická slova)...
Balada bohnického blázince
Bohnice, barokní budovy blázince. Byť byl blátivý březen, bohnickým blázincem bezduše bloumal bezpočet bláznů bosky, bez bot, bez berlí. Blondýna Božena brala barevné bačkory brunetě Bětě. Bezzubou Bětu, baštící bylinky, bolelo břicho. Blinkala banány, brokolici, bešamel, buřty. Bledá bolestí bezdůvodně běsnila, blekotala, blbla. Baťovy boty botasky blázna, bratra Bohouše, bičovaného bludem bleskurychlého běhu blázincem, byly bohudíky bytelné. Bezelstný básník, bohém, bisexuál. Beztvaré bicepsy. Bezvousý brýlatý Bohouš bděl. Brečíc blikal baterkou. Bubu, bubu! Blbá budoucnost… Bezpočtukrát bilancoval bezvýchodnost běhu bezpečnostními bariérami blázince. Bodejť bys brečel, Bohouši, běž brilantně bahnem, běž bystřeji blokem B blíže boční bráně, bezpochyby bude brzy blizoučko! Bojuj! Bacha bedna! Bohužel beton. Buch! Bože! Boule, bezmoc… Blázinec be back…