Modravá melancholie těch hor snivých,
slunečná údolí s říčkou skotačící,
skaliska v zajetí temných sil divých,
s krutostí lidskou soupeřících.
Ďábelská čeládka dole v hlubinách
u kotlů s vodou vřící tam sedá.
Člověk tu vodu snad odvěků jí krad´
a zdraví pro tělo i duši v ní hledá.
Je krásný ten kraj jarních vod a květů,
když střídá zimy nelítostné vládnutí.
Zas po horkém létě podzim něžný je tu
a barevným sentimentem ti srdce zahltí.
 
		 
                         
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								