Brouzdám na FCB a najednou - parte.
Celý rok si říkám, zastav se za Zdenou. Jezdím hodně přes hranici ve Strážném a do Č. Žlebů je to zajížďka 10 km, ale vždycky buď spěchám, není nálada, leje...prostě furt něco, jak se ukazuje, nepodstatného,co mě nedonutí si zajet.
Strávili jsme spolu krásné chvíle při organizování mládežnických akcí mezi tehdejším ČSSR a Polskem, řešili soukromé havárie mé i její, dostal jsem nádherné sklenice z Lenorské sklárny, které bohužel vzaly za své při čištění mou poslední přítelkyní.
Prostě furt nebyl čas (i když byl) a teď, najednou, není už potřeba.
Žena, kterou jsem bral jako svou ženu, mne nedávno opustila. Rychle, s vágním vysvětlením. Dodnes jsem se nezvedl ze země.
Teď zase letitá kamarádka. Kolikátá už...
Bylo jí 70, jako mě. Už kácí náš les.