Letiště v Praze-Ruzyni, které od loňského října nese název Letiště Václava Havla Praha, patří k nejvýznamnějším vzdušným přístavům regionu. Se stavbou tohoto dopravního uzlu, přes který letadla zhruba padesáti leteckých společností spojují Prahu s asi 130 městy světa, začalo konsorcium firem Konstruktiva a Lanna přesně před osmdesáti lety, 24. července 1933.
Výstavbu nového letiště si vynutila již nevyhovující kapacita dosavadního mezinárodního letiště v Praze-Kbelích. V březnu 1929 proto vláda rozhodla o vykoupení 108 hektarů pozemků mezi obcemi Hostivice, Ruzyně, Středokluky, Dobrovíz a Přední Kopanina v tehdejší hodnotě 17,5 milionu korun. Tato rovinatá lokalita splňovala většinu požadavků, především pak blízkost centra Prahy a možnost dalšího rozšiřování.
V roce 1931 byla vypsána soutěž na řešení letiště, do které se přihlásilo 25 návrhů. Kompletní projekt však ze soutěže nevzešel, neboť porota vítěze nevybrala. Realizovány tak byly jednotlivé objekty z různých návrhů. Stavba s rozpočtem 110 milionů tehdejších korun trvala 44 měsíců a skončila 1. března 1937. Zajímavostí je, že stavební firmy byly smluvně omezené ve využití mechanizace, neboť tato rozsáhlá státní investice měla také snížit nezaměstnanost.
Letiště „křtěné“ okupanty
Provoz na letišti byl zahájen 5. dubna 1937, kdy v 09:00 přistálo na jeho ploše letadlo DC-2 Československých státních aerolinií na lince Piešťany-Zlín-Brno-Praha. Ten den byl také zahájen mezinárodní provoz, prvním byl letoun belgické společnosti SABENA.
Nové pražské letiště mělo na svou dobu vynikající parametry a patřilo k nejmodernějším v Evropě. Disponovalo dvěma zpevněnými travnatými dráhami se zapuštěnými světelnými návěstidly, na špičkové úrovni bylo komunikační a další technické vybavení. Ocenění se dostalo i jeho architektonickému ztvárnění – odbavovací budova architekta Adolfa Benše získala v roce 1937 zlatou medaili na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži.
Krátce po otevření se letiště dočkalo rozšíření zhruba na trojnásobek původní rozlohy a začaly se také budovat betonové přistávací plochy. Rozvoj letiště pak zbrzdila okupace, kdy je obsadila německá Luftwaffe, a následný příchod komunistů k moci, kteří prosadili částečnou izolaci od okolního světa, což se samozřejmě projevilo i na rozvoji letecké dopravy. I přes to se však letiště výrazně rozrostlo, když vedle dosavadního "starého" bylo postaveno v letech 1960 až 1968 letiště nové. Toto severní letiště zahrnovalo vzletovou a přistávací dráhu o délce 3100 metrů, odbavovací terminál, opravárenský hangár a další obslužné budovy. Celková plocha letiště byla rozšířena na 800 hektarů.
Nové letiště bylo zprovozněno 15. června 1968 a jedním z jeho prvních "uživatelů" se staly opět letouny okupantů, tentokrát sovětských. Nová výstavba výrazně zvýšila kapacitu na 2,3 milionu cestujících, přistávací dráhy již umožňovaly provoz velkokapacitních letadel.
Čekání na novou dráhu
Další rekonstrukce se letiště dočkalo v letech 1989 až 1992, ani ta však nestačila pokrýt rostoucí zájem o leteckou přepravu.
V polovině devadesátých let byla zahájena další výstavba, která letiště rozšířila o nový odbavovací komplex, cargo terminály a další objekty. Odbavovací haly by již nyní byly schopné obsloužit 20 milionů pasažérů ročně, problémem však zůstává omezená kapacita vzletové a přistávací dráhy. I kvůli tomu nyní ročně Ruzyní projde kolem 11 milionů cestujících. Letiště proto připravuje výstavbu nové dráhy, s jejímž zprovozněním se počítá nejdříve v roce 2016.
Letiště, které má kolem 2000 zaměstnanců a dle odhadů dalších zhruba 15 000 lidí zaměstnávají firmy působící na letišti či navázané na jeho provoz, je v současnosti dceřinou společností Českého Aeroholdingu. Tato společnost zastřešuje firmy vlastněné státem, které působí v oblasti letecké přepravy a v souvisejících pozemních službách.
