Den svatého Štěpána se slaví snad ve všech evropských zemích a v Česku je jako závěrečná část vánočních svátků spojen především s koledou. Nemyslí se tím jen zpívané přání, ale celý čas obchůzky s "vinšem" štěstí, zdraví a pokoje, jak mnohé zpívané koledy dokládají.
Koleda kdysi souvisela s magickými pohanskými obřady. Věnovala se jí velká pozornost, protože měla pomoci ovlivnit osud. Z darovaných předmětů se soudilo, co na koho čeká a co ho nemine. „A tak dobře voleným dárkem se mohl přičarovat úspěch a špatným nezdar i smrt,“ píše Valburga Vavřincová ve své vánoční encyklopedii.
Křesťanství však postupně vytlačilo pohanské obřady a z koledování se stala zábava dětí i skrytá žebrota dospělých. Děti zpívaly zejména typickou štěpánskou píseň o tom, že "nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu".
První křesťanský mučedník
Byl to právě svatý Štěpán, který hlásal, že Kristus byl Mesiášem předpověděným proroky. Za to neskončil dobře – byl roku 33 ukamenován před hradbami Jeruzaléma a stal se tak prvním křesťanským mučedníkem, jak připomíná Otto ve svém slovníku naučném. Stal se patronem námořníků, je oslavován i jako patron koní. Proto se například v Dolním Bavorsku žehná oves. Ve Francii se žehnalo vinné révě, proti zlému povětří se rozhazovala svěcená sůl a vinice se kropily vínem.
Dary dostával také dobytek. Pro krávy a koně to byly oplatky se zapečeným lístkem petržele, trocha medu, chleba, ovoce i sůl. Slepice dostaly zrní, které bylo při štědrovečerní večeři pod ubrusem, houser i kohout byli poděleni česnekem – to aby byli při síle. Hospodáři obdarovávali i stromy, mlynáři házeli zbytky mlýnu a pile.
Na Štěpána není pána, říkalo se. To proto, že se v ten den měnila služba, především mladé chasy. Vyplácela se celoroční odměna, což byly vedle peněz i naturálie, šaty a například pěkná vánočka. O koledě chodili po domech s přáním a pro výplatu i obecní zaměstnanci, hlavně pastýři, a dostávali jako díl odměny za celoroční službu naturální výslužku.
