Historek ze školního prostředí je nespočet, ale ty autentické jsou naprosto jedinečné. Jezdila jsem do Ústí studovat chemickou školu a prožívala nejedno dobrodružství ve vlaku i v lavici. Byl rok 1959.
Největším strašákem všech nebyla chemie nebo matematika, ale čeština, v podobě pana profesora, v klotovém plášti, s kalamářem a deseti kočkami v bytě (školní šeptanda). Snažil se, abychom češtinu milovali, o slovenštině tvrdil, že je to jazyk, kterým hovoří andělé v nebi a při literatuře se zcela ztotožňoval s osudy literárních hrdinů a totéž očekával od studentů. Umožňoval nám opravu známek odpoledním přezkoušením v kabinetu, takže denně se chodbami školy vinul zástup potenciálních propadlíků.
Pana profesora jsem dlouho trápila lakonickými popisy děl největších klasiků české i světové literatury, a když jsem pěti holými větami vyjádřila obsah díla jeho milovaného autora, zesmutněl a zklamaně konstatoval: "To, co Vy dokážete udělat s klasiky, nemá obdoby! Až dokončíte studium, odejděte na poštu psát telegramy!" Ocenil moje schopnosti odpovídající známkou a tak jsem poznala svět ve frontě před kabinetem profesora češtiny. Moje ego utrpělo a matně si vzpomínám, že mě dokonce na přechodnou dobu "opustilo".
To jsem ještě netušila, že toho dne utrpí i moje tělo. Vlak byl narván k prasknutí a v cílové stanici nastala strkanice, cestující se hrnuli ven aniž by vyčkali bezpečného vystoupení osob sestupujících ze schůdků. Byla jsem na posledním roštu, pod sebou půl metru k dosažení pevné půdy pod nohama a najednou se vše zaseklo. Ucítila jsem tah, který se stále stupňoval, a začalo mi foukat pod sukni. Široká sukně na gumu byla maximálně in, ale dost nepraktická, když vám ji přišlápl vystupující hromotluk. Guma se napnula na maximum a když vtipálek zvedl nohu, katapultovalo mě to rovnou k východu. Rána gumou do pasu byla příšerná. Jelito jsem léčila týden a ještě dnes mě bolí ledvina, jen když o tom píšu.
Ale bylo to krásné období! Pan profesor mě naučil milovat češtinu. Později jsem jeho mimořádné pedagogické schopnosti ocenila i při studiu na vysoké škole, kde podobný milovník češtiny nenechal projít písemnými testy z technického předmětu studenty, kteří měli "hrubky" v odevzdané práci.
