Uznávaný písničkář čekal až do šedesátky, než vyjde jeho první sólové  album. Radost z úspěchu zanedlouho vystřídal smutek. Byl totiž jedním z  nejbližších přátel skladatele Petra Hapky. A tak je teď v jeho hlase  znát bolest i únava.
 
 Dá se popsat, jaké období právě prožíváte?
 Já měl štěstí, že jsem měl staré kamarády. Takové, od kterých jsem se  dozvěděl vše, co je pro život podstatné. To se obvykle od stejně starých  nebo mladších nedozvíte. Jenže teď mi odcházejí. Petr byl jeden z nich.  Mám pocit, že tempo, jakým staří kamarádi z mého života v posledních  letech mizí, je moc rychlé.
 
 Přemýšlíte v takové situaci více nad stárnutím?
 Já jsem za Petrem často jezdil, i v poslední době, kdy už na tom nebyl  dobře. Možná mě někteří lidé podezírali, že za ním jezdím, protože chci,  aby mi ještě dal nějaké písničky, ale to je jedno. My jsme si opravdu  rozuměli. No a v poslední době jsem si uvědomil, jak je to hrozné, když  kvalita života jde do kopru. Pro každého chlapa je to hrozné. K  nepřežití. Takže smrt je pak vysvobozením. Představuju si, že už tam nahoře pije panáčky.
 
 Byl opravdu výjimečný, jak se teď o něm často říká a píše?
 Jsou typy lidí, kteří, když přijdou do plné hospody, a vy najednou  cítíte, že přišli. To byl on. Sedíte v kavárně, vejde postupně třicet  lidí a ani je nezaregistrujete. Pak vešel Petr a všichni ho zaznamenali.  Ne proto, že byl známý. On, i když seděl v koutě, byl ve středu  místnosti.
 
 Vy jste spolupracoval dlouho s ním i s Michalem Horáčkem, zpíval jste na  albech jiných interpretů, tak jak to, že jste si na vlastní desku  počkal až do šedesáti?
 Hostoval jsem asi na osmnácti albech svých kamarádů, ale přitom jsem si  na vlastní album tajně myslel. Chystal jsem si písničky řadu let. Michal  Horáček to věděl a jednoho dne mi oznámil, že do toho půjde se mnou. Že  napíše k mé hudbě texty a desku se mnou připraví. Jsme stejná generace,  máme stejné hudební lásky, šlo to rychleji, než jsem si vůbec dovedl  představit.
 
 A jak se stalo, že na vašem albu je i úplně poslední písnička Petra Hapky?
 Opravdu jsme si rozuměli a měli hodně společného. Petrův otec pocházel z  Valašska jako já, na Moravě měl rodinu, měli jsme k sobě blízko v mnoha  směrech. Třeba také v tom, že oba rádi žijeme v noci. Klidně jsme si  telefonovali v jednu, ve dvě v noci, což některým lidem vadí. Nám ne,  naopak. Tu písničku Když tudy vezli Gagarina měl původně připravenou pro  sebe. Myslel, že si ji ještě někdy zazpívá. Když jsem ji nahrál a  přivezl mu ji pustit, řekl: Který blbec to zpívá? To znamenalo, že je s  výsledkem spokojený.
 
 Vysvětlujete si nějak, jak je možné, že někdo život v šedesáti takzvaně  balí a má pocit, že má vše za sebou, zatímco někdo jiný se ocitne na  vrcholu?
 Tak to nevím. Ale nevěřím, že člověk je jen ovlivňován osudem. Myslím,  že je na každém, jak se životem naloží. A hlavně, štěstí přeje  připraveným, což se v mém případě potvrdilo.
 
 Co si pod tím představit?
 O mě se někdy říká, že jsem všeuměl. To je taková blbost. Ve výsledku mi  lidi domů pomalu už nosí i nefungující budíky, protože si myslí, že je  umím opravit, když jako umím všechno. Na druhé straně, když člověk je  nějakou dobu na světě, ledacos by časem měl pochopit. Když sbíráte  zkušenosti a občas se nad něčím zamyslíte, v něčem by se to mělo  projevit. Třeba v tom, že víte, o čem chcete zpívat. Tak, aby lidé měli  pocit, že se to dá poslouchat. Aby z toho nebyla písnička typu:  láska-páska. V tom je vyšší věk výhodou.
 
 Ještě v něčem má výhodu?
 V tom, že čím dál méně dáváte na různé rádce a našeptávače. Začne vám  být více jedno, co si o vás lidé myslí, protože máte svůj okruh přátel,  kteří se časem vytříbili. Já měl obrovské štěstí, že jsem se setkal se  lidmi jako je Michal Horáček nebo Petr Hapka. Nikdy jsem se nikam necpal  a přesto jsme se setkali. To je věc, za kterou jsem hodně vděčný. Za  všechny ty moje kamarády.
 
 
 František Segrado se narodil 8.ledna 1955 ve Vsetíně, kde dodnes žije.  Řadu let se věnuje muzice, vystupuje s kapelou Veselá bída. Do povědomí  veřejnosti se dostal, když jej anagažoval Michal Horáček ve svém  představení Kudykam. S Michalem Horáčkem a Petrem Hapkou spolupracoval  přes jedenáct let, letos mu vyšla jeho první sólová deska s názvem  Segrado.
 
		Písničkář František Segrado:
Když odcházejí staří kamarádi
			17. 12. 2014
		
		DISKUZE
		
			
			
				
		
            
					
	
				Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
				příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
				konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
				vulgarismy.
			
		
					Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit 
				
			
							Marie Magdalena Klosová
						16.12.2014 18:12
						
		Mám radost,když se vnitřně potkám s člověkem,který je mi v mnohém blízký.Pan František Segrado k takovým určitě patří,stejně jako to byl pan Petr Hapka a stále je pro mě bezkonkurenční pan Michal Horáček.Svými texty,elegancí,postojem k životu.Právě jsem si objednala lístky na jejich koncert v Ostravě.Shoda okolností?
						
					Zpět na homepage Zpět na článek
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
 portál i60 nabízí.
		
	
		Aktuální soutěže
		
	 
			
		
			
    
	
	
			Kvíz i60 - 44. týden
			
	
			Ruchadlo, telefon, kontaktní čočky... Ano, vědomostní kvíz tohoto týdne bude o vynálezech a vynálezcích.
		AKTUÁLNÍ ANKETA 
	
Kolikrát týdně zařazujete do svého jídelníčku maso?
 
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								