Můj zážitek roku: Jak to říct.
Probudila jsem se...  a žila

Můj zážitek roku: Jak to říct.
Probudila jsem se... a žila

1. 1. 2015

Dlouho jsem váhala, zda tento příspěvek napsat, ale protože se nacházím v situaci, kdy si opět velmi silně uvědomuji, jak je vše relativní a náš život křehký, tedy jsem se rozhodla. Ale již na začátku se skoro omlouvám všem, kteří měli či mají vážnější zdravotní potíže a starosti, a to sami nebo se svými blízkými.

První víkend v říjnu jsem se sešla se svými někdejšími spolužáky. Setkání po padesáti letech spojené s výletem do mého rodného kraje mě velice potěšilo. Takto pozitivně naladěna jsem se o dva dny později dostavila na pravidelnou gynekologickou prohlídku, tentokrát se sono vyšetřením. Jsem člověk, který kromě kardiologie vynechává doktory, jak může. Pokud někam povinně musím, přicházím s ledabylým pocitem, že jsem tam vlastně zbytečně, protože mi nic není. Nejinak tomu bylo i zde. Lékař mi však záhy řekl: Něco se mi nezdá, budu Vás muset poslat... Dojděte si ještě teď do... a dojednejte si termín....

Vím, že mnozí z Vás máte podobný okamžik za sebou. Přiznám se, že mě zaskočil. Neroztřásla jsem se. Najednou jen jako bych cítila: Tak je to tady. Co budu dělat dál?

Domluvila jsem si v nemocnici termín, bohužel až za měsíc. Bylo to nekonečné čekání, i když jsem se snažila žít normálně. Dokonce jsem ještě tři dny před zákrokem byla na módní přehlídce v Letňanech. Mé sestře jsem to raději ani neřekla. Naopak, některým známým z i60, o nichž jsem věděla, že mají také něco za sebou, jsem se svěřila. Musím říct, že slova všech mě nesmírně posílila.

Měla jsem poněkud ztíženou situaci tím, že chronická arytmie a fibrilace síní, s níž se moc neléčím, může operaci značně zkomplikovat, především v podobě vzniklé krevní sraženiny, jak mě varoval kardiolog. Takže jsem musela počítat se všemi možnostmi, a proto jsem i začala psát různé pokyny, co v případě mého odchodu navždy udělat.

Po nástupu do nemocnice jsem ještě do poslední chvíle naivně věřila, že se zákrok odbude v lokální anestezi. Když mi sdělili, že mě čeká narkóza, odevzdala jsem se do rukou božích.

A pak jsem uslyšela své jméno a pochopila jsem, že žiju. Ležela jsem na JIP, kde mě museli nějakou dobu nechat kvůli vysokému tlaku. Potom jsem se ale poměrně rychle vzpamatovala a ještě ten den mě propustili domů. Nějaké menší problémy se vyskytly, ale se svou beranskou paličatostí jsem se záhy vydala do práce. Daleko horší pro mě bylo další čekání na výsledky rozboru. Po více než dvou týdnech jsem teprve obdržela zprávu, že nic zhoubného objeveno nebylo. Další podrobnosti již vypisovat nechci.

Ráda bych řekla, že jsem šťastná, že zatím můžu žít dál, a všeho, co prožívám, si vážím ještě daleko více než předtím. Přeji i vám všem to nejcennější - zdraví a dobrou pohodu. A tu si velkou měrou vytváříme my sami.

P. F. 2015 od Zuzany

 

Co jste zajímavého zažili v letošním roce? Byli jste svědky nějaké vtipné příhody? Prožili jste nějaké osudové setkání či situaci? Popište váš nejsilnější zážitek roku 2014 formou příběhu či jiného literárního útvaru. Autor nejlepšího soutěžního příspěvku získá mobilní telefon. Více informací najdete zde.
Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Přesto, že už je dobře, brečím. Asi úlevou, že už to máš za sebou. Vím jak se člověk cítí, prožila jsem si taky své.
Marie Foltýnová
Když mi bylo 50 let,začala jsem mít ženské problémy.Šla jsem ke svému ženskému lékaři a ten mi sdělil,že se mu to nelíbí a poslal mě na kyretáž.Za krátkou dobu jsem od lékaře dostala obsílku,operace nutná.Ztuhla jsem,vše se ve mě sevřelo a já pádila k lékaři.Ten mi sdělil,že se tam objevily buňky,které tam nemají být,tak operace.Já jsem ho poprosila ,když operace,tak hned.Doktor mě objednal na gynekologickém oddělení v Kroměříži.Primař mi sdělil,že už mám na to roky,prý jestli bych souhlasila vzít všechno.Moje odpověď zněla.Vezměte mě co chcete,jenom ať žiju.Probudila jsem se z narkozy,Břicho rozpárané jako řešeto,protože pár roků před tím mi odoperovali žlučník.Jaká byla moje radost,když histologický výsledek byl negativní.
Marie Novotná
Zuzko,tak tohle mě opravdu dostalo.Také vím ,,o čem je řeč".Věřím,že bude zase dobře.Přeji ti to z celého srdce.
Zdenka Jírová
Milá Zuzko, jako byste ten příběh s nepatrnými změnami psala o mně. Z banální kontroly jsem se vrátila s myšlenkou, že už tu dlouho nebudu. Do měsíce jsem absolvovala operaci prsu, pak ještě operaci mízních uzlin. Ta nakonec dopadla tak, že jsem málem umřela na sepsi pro zanedbání péče lékaře. Reoperovali mě na pohotoosti bez narkozy okamžitě. Nakonec to dobře dopadlo, přežila jsem i ozářky a teď po více než dvou letech jsem v pořádku. Chodím na pravidelné kontroly, které se naštěstí již prodlužují. Zase mám radost ze života a věřím že zažiji ještě řadu příjemných zážitků.
VANDA Blaškovič
Zuzano, obdivuji Tvojí upřímnost. Po takto intimní zpovědi bych se cítila úplně obnažená a zranitelná. Nedokázala bych se tady takto svěřit. Tvá víra v dobro a v dobré lidi musí být nesmírná. A to je dobře. Děkuji.
Vladka Steinová
PANÍ ZUZKO, VELMI CITLIVÁ A VELMI OTEVŘENÁ je Vaše ZPOVĚĎ.MNOZÍ Z NÁS VĚDÍ, O ČEM PÍŠETE. Přeji klid a pevné zdraví.
Marie Magdalena Klosová
Moje milá Zuzko,příběh,či báseň "z Tvého pera" je VŽDY,nehledě na obsah fantastický/á/.Máš dar psát otevřeně,zajímavě,čtivě.V tomto případě o OBSAH "sakra" šlo! Naštěstí je to příběh s dobrým koncem,i když ještě teď po jeho přečtení mám divné pocity u žaludku.Ale držím se ,podobně jako Jana z Hor,pravdy,že 1.všechno zlé je k něčemu dobré/ačkoliv to většinou hned nepoznáme/,2.člověk tu není "jen tak",ale aby se "něčemu" naučil a 3.vše je,jak má být.S těmito pravdami se snažím přistupovat k životu.Ale to Tebe nemusím učit.Jsi skvělá a buď zdravá ! mm
Lidmila Nejedlá
Milá Zuzko, tobě musí být nakloněny všechny nebeské síly! Kdo by nám tady psal ty krásné básně. Přeji ti hodně positivní energie.
Olga Štolbová
Milá Zuzko, díky za velmi otevřené povídání. I já znám podobné pocity a koukám, co nás je, kdo prožil to nekonečné čekání na výsledek. A rveme se se životem dál a snažíme se o to hezké, jak to jde. To je přece to nejdůležitější - ŽÍT.
Hana Šimková
Zuzanko, tebe nic nezlomí a to ti také přeji. Člověk projde různýmí úskalími, to se mi také již vícekrát stalo, ale mi rohati( já jsem ve znamení býka) se lehce nevzdáváme.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.