Kočičí život

To se jí to vyvaluje ,vystlaná jak princezna na hrášku.

Kočky jsem chovala celý život, ale tady do města, do malého bytu s Bertíkem to nechci riskovat. Prožila jsem s nimi spoustu hezkých dnů, nejraději jsem se dívala na hry koťat... neúnavní cirkusáci...

Jo kočky, to je povídání na celý život, mám kocourka nalezenečka celého černého - také ty smaragdové oči, hrdý, nepřístupný, má rád jen nás v kruhu rodiny, jakmile přijde někdo cizí prchá, myslela jsem si, že se to časem srovná, už je to rok a půl a je to pořád stejné. Mě obejme kolem krku a přede a přede. Je to náš Miky.

V rámci týdne o kočkách jsem se jim věnovala hodně, tak už se nechci opakovat. Pokud by někdo z novějších měl zájem, ať se podívá na můj profil, většinou je to Můj příběh, a z názvu se dá poznat, že půjde o kočky. Alíno, černý kocour je bezkonkurenční lump, má temperament v genech, alespoň sestřin (i můj) Čert. Také už o něm byla řeč.

Ano, přesně tak se mají kočky. Věrně jste to popsala. A jsou krásné.

Já ho vedu :) Ale vážně, už jsem někde psala, že kdybych mohla, měla bych kocoura - černého.