Každý den vstávat v pět třicet.
Jízda trolejbusem po stále rozkopané silnici.
 Chvatné probíhání věčně vlhkým podchodem.
 Konečně vrátnice a hodiny.
 Šatna a ženské s jejich svačinami.
Pravidelná schůzka s šéfem v sedm patnáct.
 Jeho ego a mramorový obličej jako předkrm.
 Montérky a několik chlapů v kanceláři.
 Makat svých osm nebo raději déle.
Každý den končit v patnáct nula nula.
KONEČNĚ vrátnice a hodiny.
 Chvatné probíhání věčně vlhkým podchodem.
 Cesta domů po stále rozkopané silnici.
 Začátek druhé směny.
Patnáct let života. Života?!?
 CHCI ven z bludného kruhu.
 Zkouším to třikrát.
 Marně. A… Dost!
"Říkala Ti něco o tom, že chce dát výpověď?"
 "Ne, neříkala", pohnul se mramor.
 "No jo, nediv se. Vždyť je to ženská!!"
 A z toho plyne: 
 "Člověče, klidně to zkus, mínus a mínus rovná se PLUS."
 
		 
                         
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								