Kouzlo časů minulých:
psí kusy matky přírody

Je to ,jako obvykle,moc pěkné "počtení".Člověk jako by u toho byl.Milé a upřímné.Nám se něco podobného,ale ne tak fatálního ,stalo v roce 1974 v Beskydech na chalupě.Taky to bylo "ráz na ráz" a taky to vzalo jahody.Ale hlavně mostek a břehy.A nafukovací bazének mého 3 měsíčního chlapečka.Historie se zopakovala ještě v roce 2010.Prozatím...

Milé vzpomínání, také moje babička - oma vytáhla vše ze zásuvky /tehdy asi jen radio/ a rozsvítila hromničku. Vždy jsem měla ráda bouřky, hromy a teplý déšť, teď se už občas bojím.

Jaroslave, všechny Vaše vzpomínky jsou úžasné a většinou i poučné. Ráda ja čtu, i když často s několikadenním spožděním. Díky za ně....***

Tou dobou jsem byla ještě na houbách, ale pozdější bouřky si také pamatuji jako velké zážitky. Když po bouřce vysvitlo slunce, vyběhli jsme bosky před dům a ráchali se v kalužích. I dnes mám někdy chuť to udělat, ale... :-) Pěkně nás vracíte do časů minulých.

Vaše vzpomínky, kterých se chopíte z jakékoliv strany, jsou pro mě zábava, poučení a zdroj informací, a koneckonců také už trochu možnost porovnání s vlastními zážitky.

Jako holka jsem měla bouřky ráda. Když jsem byla zrovna na vakacích u babičky, chodila jsem se dívat ze zápraží, tak se to nad Orličkama "mydlí" a babička mne honila do chalupy se slovy, "že na mne ukáže prst Boží"! Pro černé pivo jsem ji chodívala v neděli do hospody a ona si do něj také zavrtěla žloutek.

Ano, hromnici zapálit a chodit s pytlem na hlavě kolem chalupy, kdyby uhodilo a třeba vzadu u stodoly hořelo.Navzdory tomu, že mohutná lípa by blesk přitáhla na sebe....Hezké.