Tento březen je pro ni významný. Je jí šedesát a má premiéru komedie Vím, že víš, že vím. Úspěšný italský film je převeden na české divadelní jeviště a jak bývá u jejích rolí zvykem, pořádně v něm řádí.
Je ta hra dárek k narozeninám?
Ano. Co víc si herečka k šedesátinám může přát, než roli ve skvělé komedii a navíc s partnerem, který je o čtrnáct let mladší. Je to Michal Dlouhý, mám ho moc ráda, rozumíme si. Podobně pěkný vztah jsem měla s jeho bratrem Vladimírem, on je tak trochu stále mezi námi. Navíc jde o italskou komedii, která je známá s Monicou Vitti v hlavní roli. A když je něco italské, je to moje srdeční záležitost.
Jaký je vlastně v současné době váš vztah k Itálii?
Jezdívala jsem tam za svým vyvoleným. Jednu dobu jsem si myslela, že bych tam mohla žít. Ale nemůžu hrát v italštině. On, protože je profesor italštiny a dějin umění na Univerzitě v Římě, nemůže italsky přednášet tady v Česku. Žijeme každý v jiné zemi, ale navštěvujeme se. Hlavní je, že z našeho vztahu vznikl syn Marek.
Ale tady hrajete hry italských autorů a někdy se v nich i pěkně italsky rozmluvíte...
Na jevišti v Česku to jde. Ale v Itálii by na mou výslovnost a akcent kladli jiné nároky a takové velké role, jako mám tady, bych si tam určitě nezahrála.
Jaká je tedy vaše nejnovější role?
Je to pravá tragikomedie. Bláznivá a zároveň má hloubku. Je plná zvratů, bouřlivých scén a italského humoru. Je o tom, co se skrývá pod pokličkou všedních dní jednoho manželského páru.
Napadlo by vás, někdy, že ve věku kolem šedesátky budete mít tolik pracovních příležitostí a úspěchů? Vy jste totiž jeden z těch zajímavý případů, kterým se začalo v kariéře dařit až s přibývajícími léty.
To je pravda. Když jsem byla mladá, tolik krásných rolí jsem neměla.
Většina hereček tvrdí, že vyšší věk je nevýhodou, vy to tak necítíte?
Já jsem měla štěstí, že jsem dostala roli v Pelíšcích, pak v Románu pro ženy a díky tomu si mě všimlo více lidí než dříve. Ale také věřím na to, že přijímáte, co vysíláte. Věřím na vysílání energie a přijímání jí ve stejné intenzitě. Tak, jak se chováte k lidem, se pak oni chovají k vám.
Když vysíláte dobrou energii, potkáváte v životě i dobré lidi. U mě se ukázalo, že se vyplatí si počkat a život se vám odmění. Teď mám už žebříček hodnot poskládaný, vím co chci a co ne a ono se to odráží v mé práci i v soukromém životě. Jsem šťastná. Mám dva úžasné syny, mám ještě maminku i tatínka. No a teď ještě o čtrnáct let mladšího manžela. Skvělé, ne? I když je to jen na jevišti.
Simona Stašová se narodila se 19. března 1955 herečce Jiřině Bohdalové a vědci Břetislavu Stašovi. Absolvovala konzervatoř, DAMU a pak začínala kariéru v divadle v Českých Budějovicích. Nynjí je řadu let členkou Městských divadel pražských, která také nyní uvádějí její novou hru Vím, že víš, že vím. Mezi její nejznámější filmy patří Pelíšky, Román pro ženy, Musíme si pomáhat, Muži v naději a například seriály Přítelkyně z domu smutku nebo Místo nahoře. Byla třikrát vdaná, má dva syny.
