Jdu cestou prašnou,
kudy šla láska,
co dotýká se lehce,
jak v břiše motýli,
chvěje se trémou
nepoznanou a ví,
že tentokrát se
prostě nemýlí.
Jdu cestou lesní,
kde stíny hrají prim,
a víly tančí bosky
své tance povinné,
tam potkám lásku,
co souzená mi je,
a tvoje cesta k ní
se s mojí nemine.
 
		 
                         
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								