Eva Balúchová
						24.6.2015 17:26
						Já myslím,že spartakiáda přivedla do tělocvičen hodně lidí,kteří jinak necvičili.Nemyslím děti ve školách,ale ženy,muže.Skladba s kužely na motivy B.Smetany se mě taky nejvíc líbila a ještě Poupata.Myslím,že šlo hlavně o pohyb,krásu,radost.Moc ráda jsem i cvičila i koukala.Byl to pro mě svátek a to jsem sledovala jenom u obrazovky.Na Strahově bych si užívala daleko víc.
						
					 
					
							Jana Šenbergerová
						24.6.2015 13:26
						Vando, jako cvičenka jsem spartakiády z celé duše nenáviděla, ale jinak se mi tato masová cvičení moc líbila. Nezapomenu na armádní skladbu, která probíhala v dešti. Všechny ty vojáky jsem litovala i obdivovala zároveň. Nikdy by mě nenapadlo, že na "stará kolena" budu sama dobrovolně cvičit. Bohatě nám stačí Tibeťané, kolo a chůze.
						
					 
					
							VANDA Blaškovič
						24.6.2015 08:56
						Bohužel, spartakiády byly vždy spojené s ideologií. Jinak by totiž nevznikly. Je dobré s nostalgií na ně vzpomínat ale jen v rámci osobních vzpomínek.. I já jsem cvičila s májkami, pak za dorostenky, pak se synem - matky a děti. Byli jsme na Strahově v poslední řadě, tady vlastně v první...a nikdy nezapomenu na ty nadšené tváře diváků. Pro mne byli oni ohromným divadlem, nezapomenutelným zážitkem. Mne to cvičení provází celý život. I nyní. Klidně bych si jednu spartakiádu ještě střihla ale jen z radosti z pohybu. Staré časy spojené s totalitou bych ovšem striktně vyškrtla. A i spartakiádní vrah by nemusel být. A vůbec, cvičíte ještě?
						
					 
					
							Dagmar Bartušková
						24.6.2015 03:48
						Žluté tričko, zelené trenýrky, májka se žlutou stuhou, tak začala má  první spartakiáda. Od té doby jsem ji cvičila pokaždé, když byla a  s radostí. Co je dnes?  N I C !
						
					 
					
							Zdenka Jírová
						24.6.2015 00:50
						Nacvičování nebyl žádný teror, cvičili jsme rádi. Já cvičila na dvou spartakiádách a nijak mně to nestresovalo. Byla legrace , pohyb, který dnešní děti už neznají, noví přátelé.
						
					 
					
							Alena Vávrová
						23.6.2015 22:26
						Ále!! Kdo byl tělem i duchem sportovec a pohybově nadaný,  tak ho žádná ideologie kolem spartakiád nebrala - i když zcela jistě  existovala. Cvičila jsem skoro všecky, od těch modrých trenýrek a žlutých triček a "Pekla vdolky z bílé mouky...", v Praze 2x - "dorostenky s mašlema zdraví muže se šlema" a ženy v modrém a bleděmodrém, a to i všecka vystoupení na regionální úrovni. A jak všecky svorně píšete - neopakovatelné zážitky a euforie až do nebe. Mám na památku dvě fotografické knihy o spartakiádách.
						
					 
					
							Libuše Novotná
						23.6.2015 21:08
						Na spartakiádu jsem nacvičovala už jako malé dítě, pak jako studentka a samozřejmě za ženy. Vždy jsem tahle cvičení a atmosféru kolem milovala, byly to úžasné chvíle, na které pořád ráda vzpomínám. Přesně souhlasím s příspěvkem paní Nejedlé, vždy jsme cvičily rády,  zažily jsme spoustu legrace, nikdo nás nenutil. V Praze jsem byla cvičit 3x, ale i místní , okresní a krajská cvičení měla úžasnou atmosféru. Nedávno jsem se byla na Strahově podívat a bylo mi smutno. Betonové ohrady, reklamy .... 
Spartakiády jsou pryč, ale vzpomínky a kamarádky z té doby zůstaly. Všem pěkný večer.
						
					 
					
							Marie Foltýnová
						23.6.2015 21:07
						Na spartakiády ráda vzpomínám.Ten pocit ,když jsme procházeli branou borců,je nezapomenutelný.Cvičila jsem Rozsévačku.Bílo modré sukně a bílá trička.bylo to cvičení pro ženy. Moc se mi líbily nácvičné,na které jsme jezdily do kroměříže.Na spartakiádu jezdili i naši rodáci,kteří žili v cizině a na každém vystoupení byly diváky zaplněny všechny tribuny.Nacvičovala jsem i na další spartakiádu.Cvičení s kužely,ale přišla nemoc a musela jsem to vzdát.Moc mě to mrzelo.Smetanova Vltava byla a je krásná a melodická skladba.
						
					 
					
							Zuzana Pivcová
						23.6.2015 20:19
						Já jsem cvičila na té jako Hanka, ale byla jsem mladší žákyně a měla jsem bílé tričko a zelené trenky a sukénku. A pak jako dorostenka na střední škole a to jsme měly jahodový trikot s bílým páskem. Pak už nikdy, ale dívat se na spartakiády alespoň v televizi se mi líbilo. Sice byl nácvik zčásti nedobrovolný (mně, Libore, zase půl roku scházelo ve škole cvičení na nářadí, které jsem milovala, a místo toho byla jen spartakiáda), ale když už pak bylo vystoupení, zvlášť na Strahově, pak to lidi chytlo. Vzpomínám, že ukazovali i cizince, kteří byli spartakiádou nepředstíraně nadšeni.
						
					 
					
							Libor Farský
						23.6.2015 19:59
						Ovšem, děvčata, mělo to jednu velkou vadu. Ve spartakiádním roce jsme se ve škole kvůli nácviku téměř nedostali třeba k míčovým sportům. A tuhle vadu asi všesokolské slety neměly. Nevím, domnívám se, že účast byla dobrovolná a tělovýchova ve školách normální. Nicméně jako divák jsem byl choreografií, zejména u vystoupení žen, nadšený. 
						
					 
				
					Načíst starší příspěvky