Víte, čemu se říká indiánský čas?

Nikdy nepřestanu žasnout nad relativitou času. Z pohledu vědeckého i osobního pocitového.

Mému srdci je také bližší Kairos, při své návštěvě v Keni u kmenu Masajů jsem pochopila, že se neřídí naším časem protože nám říkali "my máme čas a vy hodinky".Jejich hodinkami je slunce na obloze.V naší Evropě ale říkáme "čas je drahý".Já mám pořád pocit, že utíká moc rychle a nestíhám.

Je to asi dobře napsané, ale vzhledem k tomu, že vnímám čas tak jak běží, je to, já nevím, moc akademické? Každý máme svůj vyměřený čas, nad kterým moc nemudrujeme. Všichni si stěžujeme, že ho máme málo a rozlišovat jej ještě na dva různé časy by bylo nad naše síly. Nad moje určitě. A opravdu žádného boha času rozhodně neuctívám. Zrovna teď sedím u kávy s nohama na taburetce a dívám se na plato s houbami, které budu za chvíli čistit. Venku se schyluje k dešti, ale mě je dobře. Vlastně teď bych mohla uctít Kairose, boha okamžiku, jestli jsem to dobře pochopila.

I když se na toto téma moc nebavíme, tak přece jen něco už od Tebe vím, ale i tak jsem si s čtením příspěvku dala dost práci. Mně osobně by víc vyhovoval indiánský čas Kairos, tedy dělat vše, když cítím potřebu, chuť, když se na to fyzicky a duševně cítím. Ale celoživotní zaměstnání ve státní správě mě předurčilo k tomu, řídit se časem, daným hodinami, a zvláště ve školství to bylo od zvonění do zvonění, což je dost stresující. Dnešní vyspělá západní civilizace je už jednoznačně naprogramovaná podle Chronose. Nemám na mysli jednotlivce, ale společnost, stát, jeho ekonomiku, dopravu, zkrátka vše, co musí fungovat řízeně, aby nevznikl kolaps. Jako lidský jedinec si ale už ve svém věku nepřipadám jako štvaná časem, a proto se cítím daleko lépe. No, a co se týče multidimenziálního času, jsem zvědavá na polemiku. Já sama bych na toto téma potřebovala zvláštní přednášku, i když neříkám, že je to nesmysl. Jano Š., těším se na Tvůj postoj. A Tobě, Jiří, děkuji za příspěvek.