Příběh z masážního salonku

17. 10. 2015

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jarmila Komberec Jakubcová 18.10.2015 18:33

Haničko, tak ať s tobě i kamarádovi daří.Napíši ti na mejlík.

Dagmar Bartušková 18.10.2015 05:11

Jo není masáž, jako masáž!

Marie Foltýnová 17.10.2015 23:32

Jste odvážná pahí Hano.To dostanou ruce docela zabrat.Kamaráda lituji.Některé ženy jsou takové.To je jako když řidič vezme do auta v dobré víře stopařku a tá ho udá pro obtěžování,nebo dokonce znásilnění.Ale jsou i případy opačné.Kdy na to stopařka doplatí.Vy jste to s kamarádem dobře vyřešili.Tak ať se Vám oběma daří.

Lidmila Nejedlá 17.10.2015 23:09

Paní Hano, líbí se mi, jak jste byla podnikavá. Člověk má zkusit všechno.

Hana Šimková 17.10.2015 17:53

Zuzanko, to není teď, to je dávnověk.A o tom zaměňování také napíši. Ono to je docela náročné zaměstnání.

Zuzana Pivcová 17.10.2015 17:34

Pokud je to aktualita, tak Ti to moc přeji, budeš mít práci i víc peněz, i když od masérů jsem občas také zaslechla, jak někteří klienti/klientky reagují, zřejmě zaměňují normální masáž s erotickým salónem. :-)

Jana Šenbergerová 17.10.2015 14:07

Hani, dobrý/á masér/ka, to je požehnání. Léta jsem chodila ke kamarádovi na masáže zad, se kterými mám potíže od dětství. V Olomouci je jedna, pod jejímaž rukama mívám mysteriózní zážitky. Držím vám oběma pěsti a těším se na pokračování.

Eva Mužíková 17.10.2015 13:39

Hanko, Ty mne stále více překvapuješ...

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová