Můj životní příběh: Setkala jsem se s tajemnem

Věřím Vám, jak jste prožívala ztrátu syna. Mojí dceři zemřel náhle manžel, když byly jejich vytouženému synkovi 4 měsíce. Prožívala jsem to s dcerou. O té druhé Vaší mystické zkušenosti - zažila jsem něco podobného po náhlé smrti svého tatínka. Napsala jsem na íčko o tom článek : Tatínek se přišel rozloučit. Pevně tomu věřím.

P.Kollínová ,pokud to bylo tak,nemám důvod Vám nevěřit.Stát se to může ,takže je to vysvětleno.Děkuji,že jste napsala hezký den.

Naděnko,děkuji Vám za Vaše vroucí,milá a vstřícná slova.Člověk je silný tvor a musí překonat i tak bolestné překážky,jaký mu život připravil.nadi koukněte na můj článek Zavražděná profesovka smrt za smrt,určitě si tu afíru budete pamatovat.To jste asi půsovila ještě v Mohelce.Děkuji.

Paní Alenko, nedokázala jsem okamžitě po přečtení Vašeho článku reagovat.Je to tak bolestné a citlivé téma. Máte můj hluboký obdiv, člověk se musí až divit co snese a vydrží. Ztráta dítěte je to nejhroznější utrpení se kterým se matka má vyrovnat. Máte v sobě ohromnou vnitřní sílu a moc vám přeji hodně radosti a spokojenosti v životě.

Časem poznáte, že všechno, co se stane, je to nejlepší, co se v tu určitou chvíli stát může. Často se stane, že velká tragedie prostě nemá lepší řešení a protože to netušíme, ptáme se: proč?

Jani, ne není to moje foto.To musím poděkovat redakci,jakou mi dala na titulní stránku fantastickou,tajemnou fotografii.

Vando,Magdalen,Soňo a Jitko opět děkuji za krásná slova soucitu a pochopení.Potěšilo mne,že i některá děvčata,které se nikdy k mým příspěvkům nevyjadřovala mi napsala a píši to upřímně,ony vědí kterých se to týká..Nikdy bych nikomu nepřála,aby jste museli prožít to co já.Vím nejsem sama,neštěstí nechodí po horách,ale po lidech.Chtěla bych a přála bych si,aby všchni starší lidé tady na íčku měli k sobě blíž,radovali se z cestopisů,z různých životních článků,básní,krásných fotek, viideí,kterémi se prezentují a nezáviděli si a nedělali si naschváli.To k ničemu nevede a jsme tady na tom světě jako na návštěvě.

Aleno, patříš k lidičkám na íčku, kteří se mi nesmazatelně vryli do paměti. A vím proč. Máš velké srdce plné lásky , umíš přes bolesti jít dál a moc Ti fandím !

Chápu Vás,Aleno.Jste statečná.S odchodem nejbližších je těžké se vypořádat.Spíše se s tím musíme naučit žít.Ale nemělo by nám to ubírat odvahu do dalšího života.Vy jste to dokázala.Ať každý další únor je k Vám milosrdnější.

Aleno, představuji si Tě, jak sedíš a píšeš…. Tebe osud donutil být statečnou, překonat tu nesnesitelnou bolest a žít dál…. Ty máš žít pro koho a víš jak žít. Dokázala jsi to a nezanevřela jsi na lidi ani svět . Máš můj tichý obdiv. Pokračuj....