FOTO: archiv autorky

Rozumíme si? OO, či WC?

8. 2. 2016

Moje próza Můj příběh

Autor: Alena Várošová

Hodnocení:

(4.9 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

petr stejskal 9.2.2016 19:40

úsměvné

Jana Drobňáková 9.2.2016 19:32

Určite nepríjemná situácia pre Vášho otca, ale na základe jednej kaderníčky by som neposudzovala celý národ.

Jarmila Komberec Jakubcová 9.2.2016 18:44

Díky za milý článek - s odstupem času je úsměvný ale tatínkovi asi v té době do smíchu nebylo.

Lenka Hudečková 9.2.2016 17:52

Alenko, OO, WC, záchod, toaleta - těch výrazů je více a každý by měl porozumět. Ale je to o lidech a v lidech. Hezky jsi to napsala.

Jitka Chodorová 9.2.2016 16:09

Tak jsi mě Alenko pobavila, i když tatínkovi tenkrát asi do smíchu nebylo. Díky za příspěvek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha