Ležím si na trávě a dívám se nahoru,
na modrou, překrásnou nebeskou oblohu.
Na této obloze mráčky se dělají,
hrají si, skotačí, nikdy dost nemají.
Maličcí beránci zrovna se rodí,
i na té obloze takhle to chodí..
Vítr je umělec a mráčky mění,
v útvary překrásné, podobné snění.
Ticho je kolem mne a já se kochám,
do snů se kolébat s radostí nechám.
 
                         
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								