Trochu protřelá
a plná studu v sobě,
nebuď nesmělá,
když žiješ v téhle době.
Trochu záhadná 
a v duši tolik zmatku,
nebuď bezradná,
když míjíš křižovatku.
Trochu důvěrná
a pak zas na petlici,
v tváři průměrná,
tak nehraj krasavici.
Co tě rozteskní,
to, že tě život tepe,
dámo groteskní,
stvoření velkolepé?
 
		 
                         
                         
                         
                         
                         
							 
							 
							 
							 
							 
							 
					 
					 
					 
					 
					 
             
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								 
								