Marie Novotná
						20.6.2016 15:05
						Se vším ,co je tady napsané se dá jen SOUHLASIT ! Íčko mi pomáhá a věřím,že nejen mě.Nevěříte ? vyzkoušejte a uvěříte.Začtěte se do různých článků,přečtěte komentáře a pochopíte.Nasaďte si jiné brýle,nemusí být růžové,jen sundejte ty černé.Na světě je přece krásně.např.Koukněte na článek Eleny:Fotoreportáž
						
					 
					
							Marie Seitlová
						20.6.2016 14:02
						Paní Dano, dnes jste se nám otevřela a vše popsala a nyní udělejte pomyslnou tlustou čáru a už se nekoukejte zpět. Choďte často na ičko, do ulic, bydlíte v krásném městě, do okolí,.... Všude jsou lidé a určitě nějakou spřízněnou duši najdete. Škoda, že jste s námi nejela na sraz do Loučné. Tam by jste poznala osobně spoustu příjemných lidiček.
						
					 
					
							Jarmila Komberec Jakubcová
						20.6.2016 13:47
						Život není vždy co chceme, je to co máme.Nikdo za nás nic neudělá a prášky nic neřeší. Problémy si musíme řešit my  sami nebo s pomocí své rodiny a přátel. Tady na íčku máte velkou možnost a hlavně příležitost najít báječné lidi. Proto vlastně tento portál vznikl aby pomáhal navazovat  přátelství nejprve virtuálně  a později i osobní na různých akcích. Ale je to jen a jen na vás.
						
					 
					
							Dagmar Bartušková
						20.6.2016 13:19
						Paní Danuše, měla byste se už konečně odrazit, a ne se neustále obviňovat. Za Vaším otcem a mužem jste měla dávno měla udělat tlustou čáru, a ne se v tom pořád babrat. To jsou odžité  kapitoly! Věřte, že lidí s podobným osudem jako Vy,  jsou mraky, ale vstali, oklepali se, a šli dál. Utápíte se v tomto kruhu kolem dokola,  soustředite se jen na sebe, a  to není dobré. Ale, každý jsme strůjcem svého  já. Je to jen na Vás... Hlavně se  n e l i t o v a t!    Jo, a nemoci?! Těch mají lidé také dost, jen si to mnohdy nechávají  pro sebe, a nezatěžují jimi ostatní. Tak hlavu vzhůru a uvidíte, že bude líp! ☺☺☺
						
					 
					
							Alena Várošová
						20.6.2016 13:05
						Paní Danuše žádné prášky na hlavu,přestaňte se stále dokola obviňovat.Za události,které jste popsala na tom nenesete vinnu,je to souhra náhod.Neche si říct buďte statečná,musíte se naučit s tím vším co jste prožila žít.Jsou tu i lidé ,kteří mají možná lehčí a také mnohem těžší problémy..Věřím,že Vám stránky íčka narhradí nějaké prášky na hlavu,to už je to poslední,aby jste se otupila a bylo Vám všechno jedno.Tak hlavu vzhůra a přeji Vám,jen to nejlepší.Hezký den i když u nás prší.I v dešti lze najít kouzelné kapky a vidět svět pozitivně.
						
					 
					
							Karel Boháček
						20.6.2016 12:34
						Paní Hano, proto jsou tu lidi, pomáhejme si. Danuška potřebuje druhého, obětavého a silného , proto jsme tu i my Ičkaři.  S nemocnou duší se nikdo neuzdraví sám.
						
					 
					
							Hana Šimková
						20.6.2016 11:08
						To Vaše povídání mi připadá hodně bolestínské a nesmyslné.Musíte si pomoci sama .Postavte se na nohy a přestaňte se litovat.
						
					 
					
							Elena Valeriánová
						20.6.2016 10:54
						Danuš, vítejte v široké rodidně íčka. Rodině, která je někdy trochu rozhádaná, ale když je někomu ouvej, tak ho zase podrží. Věřte, že vím o čem píšu. Nemám hluboké znalosti lidské psychiky, jen ty, co přinesl život. A tak bych Vám chtěla napsat, musíte se smířit sama se sebou a neklást si na svá bedra všechnu vinu světa. Otec byl opilec, protože byl zřejmě slaboch, agresivní manžel stejná kategorie. Smrt dítěte, ta tak lehko nepřebolí, ale už je to dávno. A žít se musí dál. Hledejte v životě to pozitivní, pozitivně naladěné lidi, najděte si nějakého koníčka. Vyhýbejte se negativním a zlým lidem a to doslova. Mám jednu známou, která mě po třech minutách hovoru dokáže srazit pomalu až na dno. Tak když ji vidím, raději přejdu na druhý chodník. Dneska jsem dostala mail s moudry Seneky, tak jedno na závěr: dokud osud dovolí, žijte v radosti.
						
					 
					
							Karel Kafka
						20.6.2016 10:50
						Dano,psychoterapeut nerovná se psychiatr,psychoterapeut léčí slovem a pomáhá nastavit nový vztah k vlastnímu životu. Posbírejte se a začněte šikovně bojovat-vždy to stojí za to,to Vám upřímně přeji.
K.
						
					 
					
							Naděžda Špásová
						20.6.2016 10:40
						Dano, pokud se budete pořád litovat, nikdy se z toho nevyhrabete. Taky jsem měla otce alkoholika, jeho agresivita postupně rostla. Vyřešila jsem to odchodem z domova, i když si to trauma stejně pořád nosím sebou. Není ostuda vyhledat pomoc. V posledním zaměstnání jsem zažila šikanu a skončila u psycholožky. A věřte, jde to i bez prášků. Dodnes jsem jí vděčná. Vy jste to měla hodně těžké, ale zkuste to. Život za to stojí a já vám přeji, ať se vám to povede.
						
					 
				
					Načíst starší příspěvky