O domě, babičce a liliích

Jitko, krásná vzpomínka.Hezký a milý příběh.

Je to trochu posmutnělé vzpomínání, ale to už asi život s sebou nese u každého z nás. Podobně vzpomínám na svého dědečka, kterého jsem jako malá holka milovala, ale moc si ho neužila, od jeho tehdy nečekaně rychlé smrti už v létě uplynulo rovných 60 let! Na babičku, která se dožila takřka 90 let, bohužel takto nevzpomínám a jako kuchařka jsem se asi spíš "potatila", co si vzpomínám, tak náš tatínek určitě nevařil. :-))) Díky za vzpomínku.

Milá kuchařinko Jitko, vídeňské řízečky, koprovka a plněné papriky voní až sem k nám na jih!...:) krásná vzpomínka na dětsví, babičku i bílé lile.

Na svoji babičku z maminčiny strany také často vzpomínám. Občas projedu tou vesničkou, jejich dům ještě stojí, také ho mají cizí lidé a je to snad jediné stavení ve vsi, které nemá nový kabát. A předzahrádka je dávno zpustlá. Babička ji měla krásnou a voněla rezedou a hřebíčkovými karafiáty. Na rozdíl od druhé babičky, tahle byla také výborná kuchařka a jelikož děda byl nimrod a rybář, uměla připravit i divočinu a ryby.

Ten příběh se mi moc líbí, připomíná mi také moji babičku, jejich dům již není, zbourali ho. A čistě náhodně moje babička si namluvila dědečka , narozeného ve Vídni a byla výbornou kuchařkou, v tom pokračovala i moje maminka, nyní se skromně snažím i já a má dcera Hanka. Za příběh díky !