FOTO: Eva Krausová

Svět loutek aneb za vílou a broučkem

4. 10. 2016

Tak jsme se vydali s kamarádem do lesa za vílou a svatojánským broučkem. Ano, za broučkem, o kterém napsal knihu Jan Karafiát. Nevěříte? My také nevěřili a přesvědčili se, že tyto kouzelné bytosti v přírodě pobývají. Doprovázely nás na cestě až do setmění a pak jsme si rozsvítili lucerničky.

Víla s broučkem tu poseděli, tu se nám schovali za strom a brouček chvílemi i poletoval. Připadali jsme si jak Alenka v říši divů. Ale nebyla to pohádka, věřte nebo ne. Však už se těšíme na Svatojánskou noc, až si broučkové (světlušky) rozsvítí své lucerničky a budou nám svítit na cestu.

Vždyť se podívejte na snímky z podvečerní cesty do lesa.

A pamatujte, vy sami nikdy loutkami nebuďte, svou cestu životem si řiďte sami. Jen tak budete šťastni i s tím málem, co člověk někdy v životě má...

A povyprávějte o víle a broučkovi svým vnoučatům, rozzáří jim to očka.

cestování

Autor: Eva Krausová

Hodnocení:

(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Krausová 5.10.2016 17:39

Lidmilko, je to malá radůstka pro všechny na Íčku...

Lidmila Nejedlá 5.10.2016 08:07

Evo, to se Ti povedlo, moc hezké, poetické, vzpomínkové, něžné...díky.

Eva Krausová 4.10.2016 18:03

P.S. Kouzlil se mnou parťák Lukáš Chlubna.

Eva Krausová 4.10.2016 18:01

Ilonko, skřítek Pižlík, zvláštní jméno..., ale to má tedy výhled ze 4tisícovky. Ivanko, vílu dostal kamarád darem a broučka si pořídil. Snad tu lesní rodinku rozšíříme. Libore, kouzlit bychom měli občas všichni, je to pohlazení. Alenko T., závidět mi nemusíte, i Vy se můžete někdy vrátit do dětství, byť poeta kolem Vás není. Aspoň jsem vás na výpravu pozvala já byť jen na dálku.

Alena Tollarová 4.10.2016 13:43

Paní, Evo, líbí. A moc. Věříte mi, že bych se na takovou výpravu docela ráda vydala? Jenže žádný poeta kolem mě není a já Vám i tak trošku závidím. Domečky v lese jsme naposledy obdivovaly při výpravě na Hruboskalsku.

Libor Farský 4.10.2016 13:41

Kouzelná atmosféra na mne silně zapůsobila i na dálku. Děkuji, Evi.

Hana Rypáčková 4.10.2016 12:36

Za Svatojánky se vydávám často.Hojně jsou v maliní, kam je přilákají samičky. I na zahradě.Karafiátovy broučky děti milují a pozorovat je doopravdy a i pupalky stojí za ponocování. Teď už stavím domečky pro skřítky jen s Honzíkem, ale ty odrostlé děti na prázdninách vytvářely nádherné lesní mužíky a víly z přírodního materiálu- z pařízků, mechu , lišejníků , květin a j. Samotnou si takhle pohrát, by mě nenapadlo, ještě mám v záloze Valinku.

Helena Votíková 4.10.2016 10:37

Domeček z mechu a kapradí, jak píše Karel, k tomu z klacíků panáčka, panenku to bych si klidně postavila. Brát loutky do lesa, to by mě nenapadlo. Ostatně do batohu už by se nevešly, tam byly chleby... :-)

Eva Krausová 4.10.2016 10:14

Máte pravdu Karle, i mě udělá vždy radost domeček v lese a věřte, nedělají ho myslím jen děti. Člověk by se častěji měl vracet do světa pohádek, víl, broučků aj. a naplno se otevřít tomu zcela prostému, ale krásnému světu. Ano, bylo by krásné, potkat na pařezu figurky, mlýnky na potůčku...Je to milý, kouzelný svět, kam je dobré se někdy navracet a nestydět se za to.

Eva Krausová 4.10.2016 10:08

Zuzanko, ať i Vám je dobře s vílou Berenikou a září i u Vás světlo lásky. Příští středu se vydám asi do Prahy a mj. bych chtěla vidět výstavu Jiřího Píši, zajít třeba do zahrad Hradu, to zas mé nožky dostanou zabrat a foťák asi také...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Perly Balkánu - perla č. 3: Albánie

Když už jsme si to v první polovině října namířili na Balkán, tak jsme chtěli aspoň trošku poznat i Albánii. V pátek 13. jsme přejeli v dopoledních hodinách albánské hranice. Pasová kontrola byla tentokrát důkladnější, ale pár plechovek českého piva ji zrychlilo.

Marie Měchurová

Podruhé pěšky ode vsi ke vsi

Řídím se heslem, že pohyb je život. Nohy mi díky bohu stále slouží a klouby nebolí. Cosi mě pudí ven protáhnout se a provětrat hlavu. Všude je něco zajímavého k vidění, stačí se jen rozhlédnout a třeba popojet kousek od domova.

Alena Tollarová

Kde přišel Jan Žižka o druhé oko?

Zřícenina hradu Rabí se tyčí na návrší nad řekou Otavou. Páni z Rýzmberka zde sídlili tři století. Na jaře 1420 hrad dobyl Jan Žižka, ale rodinu ušetřil. Hrad byl opraven, ale po roce se Žižka vrátil.

Hana Rypáčková

Březnové nedělní odpoledne

Je 9.3.25, druhá březnová neděle, venku to vypadá moc hezky. Slunce svítí, jaro už se pomalu, ale…

Naděžda Špásová

Živý zámek: Velké Březno

Nazout si papuče a klouzat po sálech, míjet krby, servisy, trofeje, vytáčet hlavu o 180 stupňů po obrazech těch divných tváří, a nakonec prožít to zoufalé zjištění, že si to stejně nebudu pamatovat. Anebo, ještě hůř, že se mi to bude plést s Křivoklátem. Přijeďte do Velkého Března, to je jiný zámek.

Jarka Jendrisková