Kouřit či nekouřit - má smysl klást takovou otázku?

Souhlasím s tím co napsala Zuzka. Rodiče byli nekuřáci. Jinak za sebe můžu říct, že jako dítě jsem vyrůstala mezi samými chlapci a tudíž mne neminulo i kouření. Kouřit jsem přestala v 10 létech a od té doby mne k tomu nikdo nezlákal, bratři také přestali kouřit ještě na zakládce a z naší početné rodiny kouří jen jeden synovec.

Naprosto souhlasím. Je škoda, že tolik mladých kouří. U nich jde bohužel zatím jen o požitek a módu, protože problémy ještě nemají žádné. Pokud ale kouří i starší, kteří jasně cítí, že jim to škodí, pak je opravdu nechápu. A nejvíc nechápu ty, kteří jsou lhostejní k ostatním, hlavně k dětem. Ohledně opatření v restauracích jsem jedině ráda. Bylo trapné, když jsme přišli do zakouřené restaurace (to ale nebyla žádná dupárna), a pokud jsme chtěli nekuřácký prostor, byl nám nabídnut nějaký nevytopený kamrlík v suterénu. Jako bychom chtěli něco nestandardního a otravovali.