Má vzpomínka je duchna

Jako každý v našem věku, spal v dětství pod duchnou. Neměla jsem to moc ráda byla dost těžká a neforemná. Pár jsem jich dostala, tak jsem z nich nechala ušít péřovky. Ale dcera pod peřinou ještě dlouho spala i v paneláku. Vzpomínky jsou vzpomínky, ty nám naštěstí nikdo nevezme a ty vaše jsou moc hezké. Použila jsem pro duchnu stejný výraz, jako Ivana K., protože jsme to taky tak říkali.

Krásné vzpomínky. Tu ťěžkou vlhkou duchnu, o které píše Zuzka vidím jako dnes. Nežli se zahřála, vlezla jsem si pod ní celá a snažila se prostor alespoň trochu zadýchat....

Krásné vzpomínání Vždycky, když jsem k babičce přišla, musela jsem do těch duchen hupnout. Jó, to pak bylo veselo.... :-)

Zajímavé počteníčko. Duchny u babičky a moc krásné spaní. Nejvíc je mi líto polštářů, plněných prachovým peřím, byly pod hlavou tak příjemné, lepší než dnešní s umělou náplní. A praní ložního prádla byla dřív časově náročná dřina, to se s dnešním pohodlím automat. praček nedá srovnávat.

U nás v Týně byla v mnohdy nevytopeném pokoji taková zima, že ani duchna nepomohla, spíš se mi zdála vlhká a těžká a bez nahřáté cihly v nohou postele jsem se neobešla. Peřiny už nemáme ani na chalupě. Zato mám ale dnes péřový prošívaný kabát. Opravdu hřeje víc než ten s nějakou umělinou. Ale ten předchozí, který byl dokonce dost drahý, byl pověstný tím, že mi z něj neustále lezlo ven peří, brkem napřed, takže jsem se ani nemusela představovat, k jakému živočišnému druhu patřím. :-))) Vám díky za moc hezké poetické vyprávění.

Hezké . Vzpomínám, jak jsem duchnu vždy vykopávala a peří nahnala do nohou, když jsem byla dítě , aby nebyla duchna tak těžká.....Jednu jsem měla na chatě a zlikvidovala jsem ji na sedák - nacpala ji celou do povlaku a Venda má super posezení...

Taky byly,taky na ně rád vzpomínám,taky šel "kouř" od pusy,i okna v ložnici bývala zamrzlá. K.