Foto: autorka

Psi také někdy brečí

28. 3. 2017

Můj příběh

Autor: Marcela Pivcová

Hodnocení:

(4.9 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 28.3.2017 15:22

Také mě ta vzpomínka dojala. Sama jsem už kdysi o naší Lesaně psala v příspěvku Lesánek byl fenka aneb O psím miláčkovi (pro případné zájemce). Dnes vzpomínáme spolu.

Libuše Křapová 28.3.2017 10:22

Ferdýskovi jeho pán zemřel, už je to skoro rok. Ještě teď občas vstrčí hlavičku do pokoje a pátravě se rozhlíží. Marcelo, taky jsem při čtení měla slzy v očích.

Jitka Hašková 28.3.2017 10:10

Soužití se psem považuji za jedno z nejšťastnějších období ve svém životě. I když naše fenka Majka -kříženec - zemřela již v r.1981 stále mám její fotografii vyvěšenou v obýváku. Úžasně jste to popsala až mi z toho také tečou slzy a nemohu pořádně psát.

Hana Rypáčková 28.3.2017 10:06

Je to smutné, ale poznala jsem psí smutek. Je to něco jiného než vytí psa v bytě pod námi, který si ještě nezvykl na samotu a brečí jako dítě.......Zdálo se mi, že i květiny reagují svěšením listů. Nebo že bych je zapomněla zalít?

Danuše Onderková 28.3.2017 09:44

Zuzko, moc pěkné, třeba se maminka v nebi setkala s Lesanou a jsou spolu. Nebudu zastírat, že mi stékaly také slzy.*****

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová