Foto: autorka

Psi také někdy brečí

28. 3. 2017

Můj příběh

Autor: Marcela Pivcová

Hodnocení:

(4.9 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marcela Pivcová 31.3.2017 14:07

Takový ohlas jsem vůbec nečekala, děkuji Vám všem za milá slova i za Vaše vzpomínky na všechny psí miláčky.

Marie Seitlová 29.3.2017 08:16

Marcelo moc krásně popsaná interakce psa a člověka. Lesana byla milovaný člen rodiny a vše prožívala s Vámi. Příběh mě také moc dojal a je to i krásná vzpomínka na maminku.

Lidmila Nejedlá 29.3.2017 08:04

Vyprávění plné citu. I zvířata ho projevují, jen ne slovy.

Jiří Libánský 29.3.2017 00:16

Jen to čtu a už jsem na tom jak ta Lesana. Pět hvězdiček nemůžu dát, protože tam je z nějakého důvodu napsáno, že jsem už článek hodnotil.

Eva Mužíková 28.3.2017 22:14

Marcelo, každý člověk po přečtení Tvého příběhu, musí být dojat. Děkuji Ti .

Elena Valeriánová 28.3.2017 21:09

Jsem Vaší krásně a citlivě napsanou vzpomínkou dojatá.

Jana Šenbergerová 28.3.2017 20:15

Moc hezká vzpomínka na maminku a psí kamarádku. Marcelo, děkuji, že jste se o ni s námi podělila. Přišly jste o maminku příliš brzy.

Naděžda Špásová 28.3.2017 19:29

Marcelko, co mi to děláte. Moc mě to dojalo. Krásná vzpomínka na maminku a věrnou Lesanku.

Soňa Prachfeldová 28.3.2017 18:46

Smutné ale krásné povídání o lidské a psí lásce. Můj kamarád byl těžce nemocný a lékaři dovolili návštěvy i s jeho milovaným boxerem a jemu to moc pomáhalo. Je to už dost let a pán je dobrý, jen pejska už má jiného. Psi pláčou a smějí se.

Jarmila Komberec Jakubcová 28.3.2017 18:31

Paní Marcelo článek jsem si přečetla jedním dechem. Je vidět jaký krásný vztah máte ke zvířátkům. Děkuji

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová