Nuda v manželství? No a co?

Co také pořád říkat, když se nemlčí z trucu, tak je vše ok. Možná ženám to mlčení mužů vadí víc a hlavně je důležité nechtít být spolu 24 hodin denně, každý ať má svoje záliby, které mohou být rozdílné, ale to by jim nemělo vadit.

Zajímavý článek.

Dobrý nápad s tím focením znuděných párů. Jen bych měla strach jak budou reagovat při náhodné konfrontaci na výstavě. Jinak jsem zažila něco podobného jako Elena. Tam si dokonce dvojice sedla proti sobě, nepromluvili, ale posílali si celou dobu SMS. Dívce jsem viděla do mobilu. Poslední zpráva byla: ,, Jdu na záchod, zaplať." Ráda pozoruji lidi kolem sebe - přemýšlím o jejich zvycích, jak asi žijí, co je trápí - a tak mi nevadí sedat v restauracích sama. Nepamatuji se, že bych se někdy s partnerem takhle nudila, ale to je asi proto, že už nejsem vdaná.

Stereotypy jsou i u jiných dlouhodobých vztahů, ne pouze manželských. Moje sestra a já jsme si celý život vlastně stále nablízku a vídáme se pravidelně. Kdyby nás někdo pozoroval, jak spolu třeba jedeme metrem, určitě řekne, že se spolu nudíme. Nemluvíme jedna přes druhou, nechichotáme se, třeba úplně mlčíme a každá někam kouká. Je to snad nuda? Podstatné je, že k sobě máme vztah, že máme o sebe starost, že si dokážeme pomoci, že se určitě nenecháme ve štychu. A tak to je v obměně i u těch párů. Možná, že je někdo takovým způsobem života opravdu otrávený, ale většinou asi svůj vztah mají zakořeněný v sobě a dávají ho najevo jinak než vnějšně zamilovaným způsobem. Ale jinak - zmíněné fotky mohou být pro pobavení i jako psychologický materiál zajímavé. :-)

Díky té "nudě" přesně poznáme, kdy jsou postarší lidé spolu dlouho, a kdy se setkali až ve vyšším věku. Líbí se mi, jak nudu v manželství vidí psycholog. A výstava je určitě zajímavá. Pro mě by bylo ještě zajímavější fotit ty páry, které spolu nejsou dlouho a ještě nezapomněly, co je radost ze života. :-)

Nápad s focením znuděných dvojic jakéhokoliv věku je prostě geniální.

Popíšu vám situaci, která se stala přesně před rokem v čase loňských maturit. Byl všední den, měli jsme s manželem nějaké vyřizování ve městě a tak jsme si zašli na oběd. Čekali jsme na jídlo a povídali si, jen tak nezávazně, pak jsme zase chvíli mlčeli a pozorovali ostatní. V tom do restaurace přišla mladá dvojice, usadili se u vedlejšího stolu, měla jsem je jak na dlani. Oba vytáhli mobily a začali se zabývat každý něčím na svém mobilu. Objednali si tak nějak přes rameno. U jejich stolu se zastavil starší pár a pani slečně gratulovala k maturitě. Pár slov, úsměvů, poděkování. Mladá dvojice se znovu ponořila ve virtuální svět. Za celou dobu spolu neprohodili ani pár vět. Chudáci. Co je proti tomu mlčení a trošku té nudy po čtyřiceti letech?

Velmi hezký článek. Dává nám jistotu, že jsme normální... :-)

Také se mi článek líbí. Někdy to sice nuda je, no a co? Důležité je, že máme společně na co vzpomíénat, na dobu, kdy to nuda rozhodně nebyla.

Opět výborný článek. A zase mi z toho vychází ten jednoduchý závěr - nic nelámat přes koleno a na sílu. Jak to, že v tom článku to vypadá tak jednoduše pochopitelně a uskutečnit to ve vlastním vztahu je tak složité ? Protože se necháme masírovat těmi "vystajlovanými vzory" ve sdělovacích prostředcích. Marketing. A musím hluboce smeknout před Martinem Parrem a jeho nápadem udělat z toho kolekci fotografií. Není to úplně pozitivní téma... ale vidět to nafocené pohromadě musí být úžasné.