Vysvědčení - přiměřeně, přiměřeně…

Vždycky mi byly děti s průměrným prospěchem a spoustou zájmů milejší, než nadrcení jedničkáři, dokonce s knutou nad hlavou a s úzce sledovaným záměrem čeho v životě dosáhnout. V dospělosti se to pak nějak vyrovnalo, někdy ovšem ne. Z pohádky to "přiměřeně" jsme hodně používali.. Říkali jsme tomu "ušulum"- zase z nějakého vtipu. Už nevím proč.

Moc pěkná a přiměřená úvaha. :-)

Mám známého, který často i propadal ve škole - ovšem po roce 1989 se z něj stal velmi, velmi úspěšný podnikatel...

Hezká úvaha, Blanko, moje sestra měla v 1. třídě dvojku ze zpěvu, pak v rámci učitelství vystudovala hudební výchovu, kromě klavíru hraje i na varhany a dodnes učí kroužek hry na kytaru a písní k táboráku. Já jsem se učila stále dobře a dnes toho mnoho neumím. Kluci u nás na SVVŠ sotva průměr, ale vzalo je to později a byli z nich inženýři. Naše maminka málem plakala, když jsem dostala dvojku. Bylo to velmi zavazující. To není dobře.