Kam se poděly babičky

Nevím proč by babičky měly sedět v šátku někde na lavičce, nebo doma na gauči, babičky jsou a zůstanou, vždycky byly pro svoje vnoučata ty nejlepší a vždy budou, jen nenosí šátek, moje babička ho také nenosila i když prožila válku a jiné si tak pamatuji, ji ne. Já sama jsem už také banička, miluju svá vnoučata a chovám se k nim tak jako ta moje ke mě, vždy budu ochranitelská, a jak vždy říkávala ta moje - dítě mého dítěte je 2x moje dítě :) a to platí a platit bude. Máme větší trpělivost než rodiče a hlavně už nás tolik věcí nerozhodí, přece jen životní zkušenosti jsou k dobru.

Moje babička (nar.1904), byla též taková. Bohužel, doba je úplně jiná, nezměnily se jen babičky, ale hlavně vnoučata. Je to celé o výchově, vztazích, atd., nikoliv o šátku na hlavě, šedinách či množství vrásek.

Pardon, překlep, Boženy.

Vždyť ani babička boženy Němcové nebyla ve skutečnosti taková, jak ji autorka vypodobnila ve svém slavném díle. Já, která babičkou nejsem a nebudu, vám ostatním a vašim vnukům přeji hodně oboustranného porozumění a sympatií, ať vypadáte "babičkovsky" nebo vůbec ne!! :-D

Také jsem měla takovou babičku, když jsem se narodila bylo jí 64 let. Pokud se dobře pamatuji na dětství, zdála se mi nejkrásnější na celém světě.

Moudrá slova, Maruško. Také vzpomínám na babičku. Je jedno, zda jsme my v šátku, hlavně aby v nás byla ta laskavost našich babiček.