ilustrační foto: pixabay.com

Vzpomínka na léto s jiřičkami...

3. 8. 2017

Můj příběh

Autor: Jarmila Peerová

Hodnocení:

(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jarmila Peerová 5.8.2017 11:57

Děkuji Evo, pro mě to zůstalo nádherným zážitkem i ponaučením......

Eva Mužíková 4.8.2017 20:51

Jarmilo, krásný příběh se šťastným koncem.

Jarmila Peerová 4.8.2017 13:19

Děkuji děvčata,mám stejný názor na zvířátka jako Vy...

Lidmila Nejedlá 4.8.2017 10:05

Hezký příběh. Já stále věřím, že zvířata nemají jen pudy, ale i ušlechtilé city.

Jitka Chodorová 4.8.2017 09:22

Jarmilko, moc pěkný a dojemný příběh, od ptáčků, ale i od všech zvířátek , my lidé si měli brát příklad. Díky za napsané, ahoj!

Jarmila Peerová 3.8.2017 20:11

Děkuji Vám Hano i Vám Zdenko za milé hodnocení,jsem ráda,že se Vám můj příběh líbí.

Zdenka Jírová 3.8.2017 19:51

To je nádherný příběh. Také mám několik osobních zkušeností s jiřičkami - několik let mi hnízdily na balkoně v 7. patře paneláku na sídlišti. Vždy vyvedly několik mladých. Dokonce tolerovaly i mou kočku, která se balkon chodila vyhřívat. Brzy jedna i druhá strana se přesvědčily, že napadení z jedné ani druhé strany nehrozí a tak léto prožily v naprosté symbióze.

Hana Rypáčková 3.8.2017 19:39

Věřím v lásku všech božích tvorečků. Opravdu dojemné vyprávění..

Jarmila Peerová 3.8.2017 19:39

Děkuji Vám všem děvčata za milá slova i za Vaše vzpomínky.Poslední dobou mám pocit,že nám zvířátka všeho druhu ukazují,že mnohdy mají více citu než mnozí lidé.A to mě fascinuje...

Naděžda Špásová 3.8.2017 15:45

Hezky napsané. Měli jsme několik let na balkoně hnízdo. Každý rok se jiřičky vracely, ale loni se hnízdo porušilo a spadlo. Letos jen nakoukly, ale nové si už nepostavily. Bylo mi to moc líto. Třeba příště.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha