Smutné říjnové ráno

Blanko :-)

BLANKO.,příspėvek je úžasný.!!Tolik opravdové PRAVDY ,která je kolem nàs!!Mám ráda rána.Hlavnė proto,že když se vzbudím tak vím, že ještė žiji a mám tedy šanci nastávajíci den prožít co nejlépe k obrazu svému.SKORO každý v našem vėku má nėjaké problémy.Pokud budeme ve dne spát,tak v noci spát nebudem,když se přes den unavíme jen pasivnė a ne aktivnė,opėt budou problémy se span a tudíž i vstáváním ..Ale to ať di každý probere sám.Ještė jednou-Blanko za příspěvek moc děkuji!!!Hodnotit mebudu ,protože se mi nikdy nepodaří namačkat plný počet bodū.A to hy byla šloda.

Mám ráda rána, pokud nejsem vzhůru už od čtyř :-) Nemám ráda rána, kdy se nemůžu rozhýbat a skučím. A těch je do měsíce aspoň pět.

Když jsem chodila do práce, tak jsem sychravé podzimní rána neměla ráda. Nyní mi již nevadí a radost mám ze zapáleného krbu, který si v tuto mlhavou a pošmurnou dobu zapaluji. Často koukám do ohně a vzpomínám a ....... Pěkný článek.

Je to moc hezký příspěvek. Po letech vzpomínám, jak se topilo v kamnech. krb jsem nezažila, ale od kamen se šířilo teplo, které se vůbec nedalo srovnat s ústředním topením, i když takto topit samozřejmě nebylo jednoduché. Je hezké, co všechno může přispět k příjemnému ránu. Jen chtít!

Krásné vyznání, dík!

Typicky sychravé podzimní ráno je to, které mi obaluje duši klidem. Na rozdíl od rána jarního, slunného s modrou oblohou. V dospělém věku jsem neměla ráda rána, po probuzení jsem se cítila mizerně, „ráno moudřejší večera“ u mě neplatilo. Změnilo se to (zlepšilo?) postupně za dobu, kdy jsem v důchodu. Budím se mezi 5. a 6. hodinou a většinou se cítím dobře a ochotně vstávám. Přesto zůstávám „sovou“. Slunce a světlo mě nenabíjí. Váš text se mi ovšem líbí.

Nemám ráda rána, když je tma, sychravo, déšť. Nejraději bych zůstala v posteli celý den. A to netrpím žádnými depresemi. Prostě nerada vstávám. Máš to, Blanko, hezky napsáné, i když to na mě působí trochu smutně a neutěšeně. Já si cvičím mozek křížovkama, pasians jsem před lety opustila. Taky se těším na vrácenou hodinu.

Tak tohle je naprosto skvělý čtení! Blahopřeju, jak jste mi připoutala oči ke svým slovům, opravdu krásné vyprávění. A úvod je jak šitý právě na dnešní ychravý mlhavý podzimní den. A já se od rána vyrovnávám se dvěma událostmi - mozková mrtvice v příbuzenstvu a pak smrt naší kamarádky, tak nespravedlivá, jak to jen Osud umí...