Foto: z archivu Štěpána Michaloviče

Štěpán Michalovič: Bez pohybu jako bych nebyl

29. 10. 2017

Můj příběh Soutěž - Akční senioři

Autor: Blanka Macháčková

Hodnocení:

(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Olga Štolbová 3.12.2017 17:15

Blanko, díky, všem aktivním seniorům fandím. Já sice už neběhám, neskáču, nelezu, jen chodím. Ale chodím rychle, chodím dobře, chodím dlouho. Jsem aktivní senior.. *****

Jaroslava Handlová 31.10.2017 10:52

Tak výjimečnému, pracovitému a soutěživému typu člověka by jistě slušel také stupínek vítězů v této soutěži "Akční senior" společně s autorkou rozhovoru, paní Blankou.

Eva Mužíková 30.10.2017 09:28

No vida, zajímavý příspěvek do soutěže.

Blanka Macháčková 30.10.2017 07:16

Já jsem běhala 400 m a 100 m překážek. 400 m překážek za mého mládí začínalo. To by mi asi vyhovovalo nejlépe. Ale přesně jak Zuzano píšete. V mládí atletiku, později volejbal.

Helenka Vambleki 30.10.2017 04:15

Takový sport by mne asi zabil, klobouk dolů!

Zuzana Pivcová 29.10.2017 19:34

Výborný rozhovor. Mám ráda články formou rozhovorů. Je obdivuhodné, že se pan M. dal ve zralejším věku na atletiku. spíš bych očekávala, že to bude naopak, v mládí atletiku, později třeba ještě fotbal nebo požární sport. A co jste. Blanko, dělala za lehkoatletickou disciplínu Vy??

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová