Foto: archiv autorky

Moje první skála

1. 12. 2017

Můj příběh

Autor: Dagmar Bergerová

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dagmar Bergerová 5.12.2017 22:03

Děkuji všem za komenty, psaní povídek a fejetonů bylo kdysi mým hobby, tak snad jsem mám příspěvkem někomu udělala radost a dala návod na solidní adrenalin. Přeji všem krásný adventní čas.

Elena Valeriánová 2.12.2017 23:56

A šli jste pak za odměnu do Nebíčka?

Elena Valeriánová 2.12.2017 23:50

Hluboce před Vámi smekám. To bych teda nedala, už se vidím, jak padám dolů jak shnilá hruška a kymácím se na laně jak lapená housenka na pavučině. Přiznám se, šli jsme tou druhou pohodlnou cestou.

Naděžda Špásová 1.12.2017 19:52

Lezení jsem si vyzkoušela jen jednou v životě. Bylo to na Pravčickou bránu z té kolmé strany. Tenkrát se to ještě smělo. Bylo to děsivé a stáli nad námi všichni svatí. Samozřejmě, že to bylo bez jištění. Jste dobrá, už bych nikdy takhle neriskovala.

Jana Šenbergerová 1.12.2017 16:17

Hlavně že jste si to užila. Mě by to už ani nenapadlo, dá se tam vystoupat pohodlněji. Šetřím adrenalin, ještě ho budu trochu potřebovat. :-)

Věra Ježková 1.12.2017 13:10

Pane jo. Jste dobrá. Tohle určitě nezkusím, mám závratě.

Zuzana Pivcová 1.12.2017 10:49

Na některé aktivity bych si snad troufla, ale na tuhle určitě ne. Mě by tam museli dostat nebo pak sundat jedině s jeřábem. Jste dobrá.

Danuše Onderková 1.12.2017 10:15

Dagmaro, pěkný zážitek. Pokud já se pro něco náročného rozhodnu, tak sice na sobě nedám znát obavy, ale snažím se překonat sama sebe a vytrvat. Přiznám, že ale takový výkon, bych asi nezvládla. Přeji vám úspěch na další výstup. Četla jsem to se zaujetím až do konce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha