Na vážné téma

O Kobyliské střelnici jsem kdysi slyšela. Hezké fotky.

Ještě jednou děkuji.

Hezká připomínka, jen mě děsí, že právě teď, my lidé, znesvěcujeme jiný krásný kus naší Země dalšími hanebnými činy. A že je to daleko? Kdepak, je to za našimi humny a teče tam stejně rudá krev.

Důstojný památník.

O tomto místě jsem nevěděla, při čtení jmen se vždy otřesu hrůzou.Tolik ztracených životů!

Zapomínat by se nemělo.Dík za fotky.

Děkuji vám. Už řadu let jsem považovala za vážnou mezeru ve vzdělání, že jsem tam ještě nebyla, ačkoliv to nemám z Holešovic daleko. A místo na mě skutečně hluboce zapůsobilo. Vzpomněla jsem si pak na podobný, dokonce silnější, pocit, který jsem měla v Leningradě na Piskarjovském hřbitově, v komplexu připomínajícím oběti blokády. Ve výstavní síni byly dobové fotografie a zněla Leningradská symfonie D. Šostakoviče.

Ačkoliv to možná zní divně, tak taková místa navštívím ráda. Protože pro mě představují další kus v mozaice historie, s níž jsem se setkávala v dokumentaci vojenského archivu. A Kobyliská střelnice k nim, hlavně za heydrichiády, patřila. Na ďáblickém hřbitově byly údajně anonymně uloženy nebo rozprášeny i ostatky nacistických zločinců, především K. H. Franka. Bohužel. Díky, Věrko.

Dík, Věrko.

Včera jsem se tam byli podívat, nejprve jsme navštívili ďáblický hřbitov, kde je pietní místo obětí komunismu a pak Kobyliskou střelnici. I já jsem zde byla poprvé.