Ilustrační foto: pixabay.com

Děvčátko a škola života

20. 3. 2018

Můj příběh

Autor: Lidmila Nejedlá

Hodnocení:

(4.9 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 20.3.2018 15:56

Lidmilko, je to moc dojemné a krásné čtení.

Hana Polednová 20.3.2018 15:24

LLidu, moc hezký příběh z tvého života, dovedu si představit ten smutek v tvojí dětské dušičce.

Marie Novotná 20.3.2018 15:22

*******

Dana Puchalská 20.3.2018 13:53

Nádhera. Krásný příběh. Děkuji.

Jitka Hašková 20.3.2018 13:42

Úžasný článek. Děkuji Lidmilo.

Jana Šenbergerová 20.3.2018 13:24

A takový je celý náš život. Krásné a veselé chvíle se střídají s těmi méně hezkými a smutnými. Liduško, hezky nás svými příběhy provázíš. Připomněla jsi mi, že jsem něco podobného zažívala kolem puberty. Jen ta "moje" paní žila na periferii města ve velmi nuzných poměrech, dnes už téměř nepředstavitelných - bez vody, bez elektřiny, bez rodiny.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová