Ilustrační foto: pixabay.com

Děvčátko a škola života

20. 3. 2018

Můj příběh

Autor: Lidmila Nejedlá

Hodnocení:

(4.9 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Josef Borecký 7.11.2018 06:44

Docela mi to Tvé psaní připomíná toho kluka z pívovaru z města kousek vodvedle :)

Libor Farský 22.3.2018 14:05

Musel jsem si to přečíst ještě jednou, tak se mi to líbilo. Chtěl bych Tě vidět v kostkované sukénce !

Marie Seitlová 21.3.2018 22:20

Hezké, ale smutné. Na Tvé příběhy se vždy těším. *****

Dana Kolářová 21.3.2018 20:23

Pěkné.

Eva Mužíková 21.3.2018 18:22

Lidmilo, Ty bys měla své příběhy vydat knižně. šly by na dračku. Opět moc hezké.

Olga Štolbová 21.3.2018 11:45

Hezká i smutná vzpomínka, takový je vlastně celý život. Díky ...*****

Marie Doušová 21.3.2018 10:09

Smutné, ale krásně napsané vzpomínky.

Hana Rypáčková 21.3.2018 10:03

Ten závěr jsem trochu tušila, taky mou sestřenku miminko čekala bílá rakvička. Tetě zbyl chlapec a nám děvčatům kupovala moc ráda šatičky. Počteníčko je to tvoje vzpomínání.

Lidmila Nejedlá 21.3.2018 09:23

Děkuji za komentáře a Zuzce za obrázek, který přiložila.

Alena Tollarová 21.3.2018 08:42

Limi, vždycky se těším na Tvoje vyprávění. Trochu veselé a trochu smutné. A před očima mi běží film vlastního dětství a občas se z mlhy zapomnění vynoří nějaká konkrétní událost. Někdy veselá a někdy smutná. Díky.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Míčky, míče, balony

Od mala mám ráda míče. Malé, velké, hladké, krásně barevné, kulaté, příjemné do ruky. Míče v barevných síťkách. Doma jsem měla jeden pověšený.

Věra Ježková

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha