Foto: autorka

NDR a její "bylo-nebylo". Co mi utkvělo v paměti - část čtvrtá (závěr)

5. 7. 2018

Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(4.9 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marcela Pivcová 6.7.2018 11:30

Včera jsem mezi starými knížkami na chalupě objevila zpěvník Thälmannových pionýrů ze 70.let, který sestra dostala na kurzu v NDR. Už z přeložených názvů písní je jasné, jak politika ovládala školství a výchovu. (Mým šperkem je můj šátek... V našich písních vlaje rudá vlajka... V našich srdcích žije Leninovo slovo... Kosmonaute, jak se ti daří tam nahoře?). Přiznám, že i u nás ve škole byly osnovami dány různé budovatelské písně, ale takhle silně angažované snad přece jen nebyly.

Eva Mužíková 6.7.2018 10:19

Zase jsem díky Tobě Zuzko o něco chytřejší:)))

Antonín Nebuželský 6.7.2018 07:52

Ať je to jak chce, rad jsem tam jezdil :-)

Věra Ježková 5.7.2018 13:43

Zuzko, moc hezky napsané. Potěšila jsi germanistku. Pergamon Museum je pro mě nezapomenutelné. Poprvé jsem se tam setkala zblízka s antickými památkami.

Dana Puchalská 5.7.2018 12:32

Vzpomněla jsem si na mého známého co měl tetu v NDR. A vyprávěl mi, že v pondělí měly ženy volno na domácí práce. Koukala jsem na to jako zjara. Byl to zvláštní kus Německa. Ano pořádek tam měly takový až z toho mrazilo.

Lubomír Müller 5.7.2018 11:16

Moc zajímavé vzpomínání. Díky za něj, Zuzko.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová