V sobotu 28. července jsem se probudila do mlhavého rána a rázem bylo rozhodnuto. Pojedu na Soláň a budu pozorovat proměnu krajiny při rozpouštění ranní mlhy. První autobusový spoj jede o víkendu až v 6.20 hodin, snad to stihnu. Nestihla. Jak já si přála, aby jel autobus rychleji a nestavěl u „každé vrby“. A to jsem ještě netušila, že se vybije baterie fotoaparátu. Během tříhodinového putování jsem fotila pouze první hodinu a půl. No není to smůla?
První srpnové ráno jsem se pohybovala v okolí obce Zašová. Snažila jsem se zachytit ranní opar a nízké mraky, ale nejvíce času jsem strávila na louce. Společnost mi dělal motýl, střídavě usedal na objektiv nebo na mé rameno. Přemlouvala jsem ho k pózování, vyslyšel však pouze jednou. Toulání bylo kouzelné, jen jsem litovala, že se mi nepodařilo vyfotit modráska a babočky bílé C a kopřivovou.
Na sobotu 4. srpna budu asi dlouho vzpomínat. Na výšlapu jsem zabloudila, místo do obce Vidče jsem dorazila do obce Valašská Bystřice. Došla jsem na zastávku, ze které autobus do Rožnova nejel. Pomohl přítel na telefonu /manžel/. Vyhledal mi spoj a hlavně sdělil, kam se musím přemístit. Rčení „všechno zlé je k něčemu dobré“ se naplnilo. Poprvé jsem stála u Jubilejní kaple z roku 1933 a poznala pro mne dosud neznámý kout Beskyd.
Nejraději se toulám v přírodě sama, nikoho neomezuji a nikdo neomezuje mne. Kochám se, na každém kroku si vychutnávám krásy přírody a občas stisknu spoušť fotoaparátu. A výsledek můžete vidět ve fotogalerii, kam vás srdečně zvu.
Přeji všem krásné letní dny plné pohody a nezapomenutelných zážitků.
