Čas nám letí, milé děti...

Nebudete mi to možná věřit, ale poslední výrok naší vnučky, zmíněné v článku, překonal doposud všechny: "Dědo, musíš mi koupit koně!" řekla direktivně a podotýkám, že to myslela vážně. Na čokoládu k svátku se jen opovržlivě podívala... Někde se prostě stala chyba a já nemám právo to dál komentovat...

Mít vnoučata je prima. Protože jich máme dvanáct , užili jsme si jich dokonale, ale první dvě jen s návštěvami, další dvě na pobytech na horách a táborech, pět a šest v bandě mnohdy i s kamarády, poslední " vejškrabky" od dvou let Honzíka v odeznívajících nemocech a prázdninách. Jak je jen jedno dítě na hlídání, je to pro mne velmi únavné..Také na tu bandu jsme byli dva a mnohem mladší...S kupováním nemám zkušenosti, jsou od rodičů vedeni, že důchodci nemají peníze, aby nedyndaly..

Děkuji za toto sdílení. Važme si každé chvilky, kdy nás vnoučata objímají a pusinkují "jen tak", protože tohle období nebude trvat dlouho. Doba je zkrátka taková, že mají všechno, na co ukážou, i když se to za pět minut povaluje někde v koutě. Tak se ukaž i Ty, babičko! Nebo Tě nebudu mít rád/a. Ach jo. Bohudík jsem se do této situace ještě nedostala.

Jojo, v článku je hodně pravdy. Žijeme v době, kde se láska dokazuje koupí něčeho. Já se na prázdniny k babičce bydlící skoro 400km od nás těšila celý školní rok, některá moje vnoučata /13 a 10 let/nejsou sto překonat 40km a případnou návštěvu považují za děsně nudnou. Naše setkání řeším pozváním do Mekáče 3x do roka, to zatím ujde :-) Jsem odkojená Babičkou a Barunkou....ale takové vztahy s vnoučaty postrádám :-) :-) :-) Ale věšet se kvůli tomu nebudu, aspoň mám čas na své seniorské aktivity :-)

Někdy o sobě víme opravdu dost málo. Pro někoho to není nutné, vědět víc, někdo je sdílný, jiný méně. Ale je hezké, když si uvědomíme, že "v tom nejsme sami/y", tedy, že každý má problémy. Bylo by hezké, kdybychom se navzájem respektovali/y, i když to někomu někdy nesedí.

Článek mne pobavil stejně jako diskuse. Chvíli jsem měla pocit, že jsem toho prožila oproti Haně nějak málo, ale bude to asi pestrostí rodiny a hlavně tím, jak vtipně to celé Hana napsala. Díky za pobavení, hned je ten den zajímavější.

Jo jo život je občas fakt jak by řekli všichni v pubertě "výživný". Hlavně se nehroutit. A říkat si....... "ono je to snad jednou přejde". Hezký den.

Néééééééé, ještě néééééééé!! :-)

Děkuji vám, milé dámy... nechť je humor vždycky s námi !!!!!

Hanko, vzhledem k tomu, jaké pohodové články píšete, jste mě svým dnešním vyznáním velmi překvapila. Upřímností mile, skutečnostmi méně. O to raději budu číst vaše "moudré, laskavé články s přiměřenou dávkou humoru", jak to napsala Věra níže.